Learn Finnish With Korpiklaani with these 23 Song Recommendations (Full Translations Included!)

“Ievan Polkka” cuenta una noche de baile vista desde la voz de un chico decidido a no dejarse frenar. Desde la casa vecina llega el ritmo de la polca y las piernas empiezan a cosquillearle: «Nuapurista kuulu se polokan tahti» [De la casa vecina se oyó el ritmo de la polca]. La madre de Ieva vigila a su hija, pero ellos se las ingenian para bailar «laiasta laitaan» [de un lado a otro]. La escena es ruidosa y alegre: todos desean felicidad, el violín se queja y cada cabeza termina mojada, probablemente por tanto alboroto y baile.

La parte más divertida llega cuando la madre intenta cantar himnos en su habitación mientras el chico sigue rondando a Ieva. Después de la fiesta, ella lo regaña y la muchacha empieza a sollozar, pero él no retrocede: «Määt siitä murjuus makkoomaa» [vete a tu pocilga a dormir], le dice la madre, y él responde que no piensa renunciar a Ieva. Su tono es fanfarrón y un poco desafiante, incluso cuando amenaza con decirle a la mujer que cierre la boca. El final añade «Salivili hipput tupput täppyt» [sílabas juguetonas sin un significado claro], como si la canción soltara las palabras y siguiera bailando. Es una historia sencilla de música, coqueteo y una madre que no consigue detener la fiesta.

Korpiklaani „Ievan Polkka“ jutustab vallatust naabripoisist, kes kuuleb naabri juurest polkat ja tunneb kohe, kuidas jalatallad sügelema hakkavad. Ieva ema valvab tütre järele, aga Ieva ei lase end keelust segada. „Kun myö tanssimme laiasta laitaan“ [kui me tantsime ühest servast teise] ütleb laulu tuju väga hästi ära: pidu läheb hooga, viiul vingub, kõigil on pea märg ja Ieva suu naerab. Soome murre teeb teksti eriti vembukaks. Sõna „ämmä“ tähendab siin vanemat naist või eite ja kõlab üsna ninakalt, mitte hellitavalt.

Pärast pidu läheb asi veel lõbusamalt üle võlli. Poiss saab ühe korra sugeda, Ieva hakkab nutma ja ema riidleb, kuid poiss vastab sisuliselt: mis sellest, tantsime veel. Ta käsib vanaeidel suu kinni hoida ja ütleb otse, et Ievast ta ei loobu. See on korraga flirtiv, jonnakas ja natuke liiga julge. Lõpus kõlavad „Salivili hipput tupput täppyt / Äppyt tipput hilijalleen“ [mõttetud mängulised silbid, mis vaikselt tilguvad], nagu peo hoog hajuks naljaka laulujupina õhku.

„Ievan Polkka” je razigrana priča o plesu, zaljubljenom mladiću i djevojci Ievy čija majka pokušava držati sve pod nadzorom. Iz susjedstva se čuje ritam polke, a pripovjedaču se od njega „jalakani pohjii kutkutti” [tabani su ga počeli škakljati]. Ieva ipak uspijeva izmaknuti majčinu nadzoru, pa njih dvoje plešu „laiasta laitaan” [s jednog kraja na drugi]. Ljudi im žele sreću, svima su glave mokre od plesa, a violina neumorno cvili i svira.

Majka u sobi pjeva crkvene pjesme dok se mladić zabavlja s njezinom kćeri. Nakon plesa kod kuće nastaje svađa, Ieva počinje jecati, a on joj govori da nije važno i predlaže još jedan ples. Zatim majci prilično drsko poručuje da šuti i prijeti joj da će završiti u krevetu dok se ne oporavi, ako nastavi stvarati probleme. To je pretjerano i smiješno grubo, baš u duhu pjesme: mladić tvrdi da ga ne zaustavljaju ni zabrane ni sramežljivost i da se Ieve neće odreći. Na kraju riječi ustupaju mjesto luckastom nizu slogova, „Salivili hipput tupput täppyt” [besmisleni, ritmični slogovi], kao da se ples nastavlja i nakon što je priča završila.

A dal egy rakoncátlan, falusi táncestét mesél el. A szomszédból áthallatszik a polka ritmusa, amitől a narrátor lába „kutkutti”, vagyis bizseregni kezd. Ieva anyja figyeli a lányát, de Ieva ügyesen kijátssza a tiltást, és a fiatalok „lajasta laitaan”, azaz egyik szélétől a másikig táncolnak. Mindenki izzad, a hegedű visít, az emberek pedig boldogságot kívánnak Ievának. A finn szöveg erősen tájnyelvi, ezért több szó inkább hangulatot és beszélt nyelvet őriz, mintsem tankönyvi finn formát.

A mulatság után persze jön a családi vita. Ieva anyja a szobában zsoltárokat énekel, majd mérgesen veszekszik, amikor a fiatalok hazatérnek. A fiú azonban nem kér bocsánatot: azt mondja az anyának, hogy fogja be a száját, és kijelenti, hogy nem mond le Ieváról. Ez a rész viccesen pimasz és kissé túlzó, főleg amikor a narrátor még a fáradhatatlan táncról beszél, miközben odahaza mindenki összeveszik. A végén a „Salivili hipput tupput täppyt” [értelmetlen, játékos hangutánzó szótagok] lecsendesíti a történetet, mintha a hegedű, a tánc és a nagy családi zaj lassan elhalkulna.

Korpiklaani’nin Finlandiya’dan getirdiği bu eğlenceli parçada anlatıcı, komşu evden gelen polka sesini duyunca ayaklarının kaşındığını söylüyor: “Nuapurista kuulu se polokan tahti” [Komşudan polkanın ritmi duyuldu] ve “Jalakani pohjii kutkutti” [Ayak tabanlarım gıdıklandı]. Ieva’nın annesi kızını gözlüyor, ama Ieva yine de anlatıcıyla dans ediyor. İnsanlar mutluluk dilerken herkesin başı ter içinde kalıyor, keman da durmadan ötüyor. Anlatıcının tavrı açık: “Kun myö tanssimme laiasta laitaan” [Bir uçtan öbür uca dans ederken] yasaklar ve ıslaklık önemli değil. Buradaki “laiasta laitaan” sözü, kelimesi kelimesine “kenardan kenara” demek; şarkıda durmadan, alanın bir ucundan diğerine savrularak dans etmeyi anlatıyor.

Eğlence bitince Ieva’nın annesi öfkeleniyor, Ieva ağlamaya başlıyor. Anlatıcı ise geri adım atmıyor: “Minä sanon Ievalle mitäpä se haittaa” [Ieva’ya bunun ne zararı var ki diyorum] ve bir tur daha dans etmeyi öneriyor. Hatta annesine susmasını söylemesi komik olduğu kadar biraz da fazla cesur. Sonunda kendi kararını sertçe açıklıyor: “Vaan minä en luovu Ievasta” [Ama ben Ieva’dan vazgeçmem]. Şarkının sonundaki “Salivili hipput tupput täppyt” [Anlamdan çok ritim için söylenen neşeli, anlamsız heceler] ise sözlü bir kahkaha gibi çalışıyor. Finlandiya’daki ağız özellikleri nedeniyle bazı kelimeler standart Fince’den farklı duyuluyor; bu da parçaya konuşkan, yerel ve yaramaz bir hava katıyor.

„Ievan Polkka“ pasakoja apie vaikiną ir Ievą, kurie negali atsispirti šokiui, nors Ievos mama bando dukrą prižiūrėti ir drausti linksmybes. Iš kaimynystės pasigirsta polkos ritmas, o vaikino kojos pačios ima kutenti grindis: „Nuapurista kuulu se polokan tahti“ [Iš kaimynystės girdėjosi polkos ritmas]. Ieva gudriai išsisuka nuo mamos, ir net jos perspėjimai nieko nereiškia, kai pora šoka „laiasta laitaan“ [iš vieno krašto į kitą]. Aplink visi šlapi nuo prakaito, smuikas cypia, žmonės linki laimės, o pats vaikinas tikina, kad nei šlapumas, nei bobučių priekaištai jo nesustabdys.

Po šokių laukia kivirčas namuose: Ievos mama bara, Ieva pradeda verkti, o vaikinas atsako gana drąsiai ir net šiurkštokai. Jis liepia senolei užsičiaupti ir aiškiai sako: „Vaan minä en luovu Ievasta“ [Bet aš Ievos neatsisakysiu]. Taigi daina yra linksma, pašėlusi istorija apie šokį, užsispyrimą ir meilę, kuriam kelią bando pastoti viena labai nepatenkinta mama. Paskutiniai žodžiai „Salivili hipput tupput täppyt“ [žaismingi, beprasmiški skiemenys] skamba kaip tyčinis dainavimo pokštas, o ne sakinys, kurį reikia pažodžiui išversti. Korpiklaani, grupė iš Suomijos, šią dainą atlieka su ypatingu liaudišku polkos pašėlimu, tačiau pati istorija ateina iš žodžių: muzika garsiai groja, pora šoka, o draudimai pralaimi.

Ievan Polkka er en fræk og festlig fortælling om en dreng, Ieva og en polka, der er umulig at holde sig fra. Fra nabohuset lyder musikken, og hans fødder begynder straks at kilde: “Nuapurista kuulu se polokan tahti” [Fra nabohuset lød polkaens takt]. Ievas mor prøver at holde øje med sin datter, men Ieva og drengen danser alligevel fra den ene side til den anden. Folk ønsker dem lykke, alle bliver våde af dansen, og violinen hviner lystigt. Det er den slags fest, hvor forbud hurtigt taber til en god melodi.

Senere bliver stemningen mere dramatisk. Ievas mor synger salmer inde i kammeret, mens drengen danser med hendes datter, og efter festen skælder hun ud. Ieva begynder at græde, men drengen svarer stædigt: “Mitäpä se haittaa” [Hvad gør det?]. Han vil danse videre og siger direkte til den vrede mor, at hun skal tie stille, før han erklærer: “Vaan minä en luovu Ievasta” [Men jeg giver ikke slip på Ieva]. Korpiklaani, som er fra Finland, bruger her en finsk dialektpræget tekst med masser af mundret energi. Til sidst bliver ordene til den fjollede lydrække “Salivili hipput tupput täppyt” [en legende remse uden klar betydning], som føles som det perfekte sidste snurretag i en sang, der hellere vil danse end opføre sig pænt.

In “Ievan Polkka” van de Finse groep Korpiklaani begint alles met muziek uit de buurt: “Nuapurista kuulu se polokan tahti” [Uit de buurt klonk het ritme van de polka]. De voeten van de verteller beginnen meteen te kriebelen, terwijl Ieva’s moeder haar dochter in de gaten probeert te houden. Dat helpt weinig: Ieva en de jongen dansen toch van de ene kant naar de andere. De tekst is geschreven in een sterk Fins dialect, waardoor woorden anders klinken dan in standaard-Fins. De sfeer is die van een luid dorpsfeest met een viool die “vinku voevotti” [piepend en jankend speelde], natte hoofden en mensen die elkaar geluk wensen.

Daarna wordt het feest nog grappiger en brutaler. Ieva’s moeder zingt in de kamer kerkliederen terwijl de jongen met haar dochter danst. Na afloop krijgen de feestgangers ruzie thuis, Ieva begint te snikken, maar de verteller wil gewoon verder dansen: “Laskemma vielähi laiasta laitaa” [We dansen nog een keer van de ene kant naar de andere]. Hij laat zich niet afschrikken door gemopper, strengheid of verlegenheid en zegt ronduit dat hij Ieva niet opgeeft. De laatste regels, “Salivili hipput tupput täppyt” [klanknabootsende nonsens, zachtjes gezegd], zijn geen belangrijke boodschap maar een speels slot. Ze laten het lied eindigen zoals het feest klinkt: snel, eigenwijs en een tikje absurd.

„Ievan Polkka“ je rozpustilý příběh o tanci, který se vymkne z rukou. Z vedlejšího domu zní polka a vypravěče začnou lechtat chodidla: „Nuapurista kuulu se polokan tahti“ [Od sousedů je slyšet rytmus polky]. Ievina matka hlídá svou dceru, jenže Ieva si s jejími zákazy poradí a s vypravěčem tančí „laiasta laitaan“ [ze strany na stranu]. Lidé jim přejí štěstí, housle kvílí a po tanci má každý mokrou hlavu. Je to veselá scéna, ale také pěkně neklidná: matka v pokoji zpívá kostelní písně, zatímco mladík u sousedů tancuje s její dcerou.

Po návratu domů následuje hádka, Ieva začne vzlykat a vypravěč jí řekne, že na tom nezáleží, protože si ještě zatančí. Pak se do matky pustí opravdu bez ostychu: „Muorille sanon jotta tukkee suusi“ [Matce říkám, ať zavře pusu]. Zní to komicky drzým dojmem, ale zároveň jí vyhrožuje, aby se nepletla mezi něj a Ievu. Nakonec prohlásí: „Vaan minä en luovu Ievasta“ [Ale Ievy se nevzdám]. Text používá výrazný finský dialekt a na konci se rozjede do nesmyslného zpěvného zaklínadla „Salivili hipput tupput täppyt“ [přibližně hravé slabiky bez skutečného významu]. Smyslem tedy není složitá zápletka, ale radost z hudby, vzdor proti zákazům a jeden pořádně divoký polkový večer.

“Ievan Polkka” ir somu grupas Korpiklaani jautrs, straujš stāsts par deju vakaru, kurā mīlestība un spītība uzvar mammas aizliegumus. No kaimiņiem atskan polkas ritms, un stāstītājam kājas sāk kutēt: “Nuapurista kuulu se polokan tahti” [No kaimiņiem atskan polkas ritms]. Ieva māte viņu pieskata, taču Ieva prot viņu piemānīt, un jaunieši dejo no vienas malas līdz otrai. Visi vēl laimi, katram galva slapja, vijole skaļi čīkst, un puisis par to nemaz nesatraucas. Vārdi ir rakstīti izteiktā somu dialektā, tāpēc tie skan rotaļīgi un sarunvalodīgi, nevis kā gluds, formāls dzejolis.

Pēc deju vakara jautrība turpinās arī ceļā uz mājām: māte strīdas, Ieva sāk šņukstēt, bet puisis viņu mierina: “Mitäpä se haittaa” [Ko tas kaitē?]. Viņš pat diezgan bravūrīgi liek vecajai sievietei klusēt un saka, ka no Ievas neatteiksies: “Vaan minä en luovu Ievasta” [Bet es no Ievas neatsakos]. Tas ir smieklīgi pārgalvīgs mīlas stāsts, kurā vijole, slapjas galvas, strīdoša māte un nebeidzama dejošana sapinas vienā trakulīgā vakarā. Beigu zilbes “Salivili hipput tupput täppyt” nav jāuztver kā slepens vēstījums: tās ir rotaļīgas skaņas, kas dziesmai ļauj aizdejo­ties līdz pašām beigām.

“Ievan Polkka” é uma festa que começa quando o narrador ouve a polca vindo da vizinhança: “Nuapurista kuulu se polokan tahti” [Da casa vizinha vinha o ritmo da polca]. Seus pés começam a formigar, e ele dança com Ieva mesmo sabendo que a mãe dela está de olho. Só que a vigilância não adianta muito: “Vaan kyllähän Ieva sen jutkutti” [Mas Ieva conseguiu escapar dela]. A dupla dança de um lado para o outro, enquanto a boca de Ieva sorri e as pessoas desejam felicidade a eles. A cena fica cada vez mais animada: todo mundo termina com a cabeça molhada, o violino geme, e o narrador insiste que a bebida e a dança não são problema. A letra está em uma forma regional do finlandês, por isso várias palavras soam diferentes do finlandês padrão.

Depois da música, vem a bronca. A mãe de Ieva canta hinos no quarto para abafar a festa, e, quando o rapaz aparece na casa vizinha, ela reclama e até parte para cima dele. Ele responde com uma ousadia engraçada: “Muorille sanon jotta tukkee suusi” [Digo à senhora: cale a boca]. O rapaz não quer abrir mão de Ieva, mesmo com a oposição da mãe: “Vaan minä en luovu Ievasta” [Mas eu não vou desistir de Ieva]. No fundo, a canção transforma uma noite de dança em uma pequena batalha entre o casal e a adulta que tenta controlar tudo. E o final troca as frases compreensíveis por sílabas brincalhonas, “Salivili hipput tupput täppyt / Äppyt tipput hilijalleen” [sons sem sentido, ditos devagar], como se a festa continuasse até a letra virar puro ritmo. É exatamente o tipo de energia barulhenta e divertida que o grupo finlandês Korpiklaani sabe levar para uma canção.

„Ievan Polkka” spune, cu multă poftă de dans și puțină teamă de ceartă, povestea unei seri în care un băiat și Ieva nu se lasă opriți de mama ei. Din vecini se aude ritmul polcii, iar picioarele băiatului „kutkutti”, adică îl gâdilă și îl împing să danseze. Mama o păzește pe Ieva, dar „kyllähän Ieva sen jutkutti” [dar Ieva a păcălit-o totuși]. Cei doi dansează „laiasta laitaan” [dintr-o parte în alta], în timp ce oamenii le urează fericire, toți ajung udați, iar vioara „vinku” [scârțâie sau țipă] cu veselie. E o scenă zgomotoasă, cam năstrușnică, în care porunca de a sta cuminte pierde în fața muzicii.

După petrecere, acasă îi așteaptă o ceartă. Băiatul spune că Ieva începe să plângă și o îndeamnă să nu se necăjească: „Laskemma vielähi laiasta laitaa” [mai dansăm încă dintr-o parte în alta]. Apoi îi răspunde mamei într-un fel foarte obraznic, spunându-i să-și țină gura și să meargă să-și repare oasele, dacă tot vrea să se ia la harță. Versul „Vaan minä en luovu Ievasta” [dar eu nu renunț la Ieva] face alegerea lui limpede, iar finalul cu „Salivili hipput tupput täppyt” este un șir de silabe fără sens precis, ca un ultim zvâcnet de polcă. Cântecul nu explică o mare dramă: arată o noapte de dans, o mamă furioasă și un băiat hotărât să continue petrecerea.

Το τραγούδι είναι μια ξέφρενη ιστορία χορού, φλερτ και… οικογενειακής γκρίνιας. Από το διπλανό σπίτι ακούγεται ο ρυθμός της πόλκας και τα πόδια του αφηγητή «Nuapurista kuulu se polokan tahti» [Ακούστηκε από τον γείτονα ο ρυθμός της πόλκας]. Η Ieva, παρόλο που η μητέρα της την προσέχει, καταφέρνει να ξεφύγει μαζί του. Οι δυο τους χορεύουν από τη μια άκρη στην άλλη, ενώ η μητέρα τραγουδά θρησκευτικούς ύμνους στο δωμάτιο, προσπαθώντας μάταια να επιβάλει τάξη. Η φράση «laskemma laiasta laitaa» [χορεύουμε από τη μια άκρη στην άλλη] επιστρέφει ξανά και ξανά, σαν το ίδιο το τραγούδι να μην μπορεί να σταματήσει.

Μετά το γλέντι, η επιστροφή στο σπίτι φέρνει καβγά: η μητέρα μαλώνει, η Ieva αρχίζει να κλαίει, αλλά ο αφηγητής δεν κάνει πίσω. Της λέει, περίπου, «τι πειράζει; ας χορέψουμε κι άλλο». Μάλιστα απαντά στη μεγαλύτερη γυναίκα με τόσο θράσος, ώστε η σκηνή γίνεται κωμικά υπερβολική. Η τελευταία δήλωση είναι ξεκάθαρη: δεν θα εγκαταλείψει την Ieva, και «en minä luovu Ievasta» [δεν εγκαταλείπω την Ieva]. Οι συλλαβές στο τέλος, «Salivili hipput tupput täppyt / Äppyt tipput hilijalleen» [αστείες, παιχνιδιάρικες συλλαβές που πέφτουν σιγά σιγά], λειτουργούν σαν ένα χαμόγελο μετά τον χορό. Είναι ένα τραγούδι όπου η μουσική, η επιθυμία για γλέντι και η ξεροκεφαλιά κερδίζουν προσωρινά τη μητρική επίπληξη.

“Ievan Polkka”, dei finlandesi Korpiklaani, racconta una serata in cui Ieva e il narratore vogliono ballare a tutti i costi. Dalla casa vicina arriva il ritmo della polka e al ragazzo “Jalakani pohjii kutkutti” [mi faceva il solletico sotto i piedi]: un’immagine buffa per dire che non riusciva a stare fermo. La madre di Ieva cerca di sorvegliare la figlia, ma lei riesce a svignarsela. Quando comincia la musica, i divieti non contano più: “Kun myö tanssimme laiasta laitaan” [quando balliamo da un lato all’altro]. La stanza è piena di gente che augura felicità agli sposi o alla coppia, di teste bagnate dal sudore e di un violino che “vinku voevotti” [strilla e si lamenta]. Non è una festa elegante: è rumorosa, fisica e irresistibile.

Dopo il ballo, però, arriva la parte comica. A casa, la madre brontola e Ieva comincia a piangere, mentre il ragazzo le dice di non preoccuparsi: balleranno ancora. Quando la donna lo minaccia, lui risponde con una sicurezza sfacciata: “En ruppee sun terveyttäs takkoomaa” [non ho intenzione di preoccuparmi della tua salute] e le suggerisce di andare a sdraiarsi dopo essersi rimessa a posto le ossa. È una battuta esagerata, quasi da litigio teatrale, ma il punto è chiarissimo: non rinuncerà a Ieva per timidezza o paura. Il ritornello finale, “Salivili hipput tupput täppyt / Äppyt tipput hilijalleen” [sillabe senza un significato preciso, che cadono lentamente], aggiunge una piccola filastrocca nonsense dopo tutta quella confusione. Il finlandese del testo è fortemente colloquiale e dialettale, quindi alcune forme non corrispondono al finlandese standard, ma il senso della scena resta netto: musica, fuga dai divieti, una lite domestica e un ragazzo deciso a tornare in pista con Ieva.

«Ievan Polkka» у Korpiklaani, финской группы, рассказывает о танцах, которые начинаются вопреки строгой маме Иевы. Из соседнего дома слышен ритм польки: «Nuapurista kuulu se polokan tahti» [Из соседнего дома слышен ритм польки], и ноги сами просятся в пляс. Мать следит за дочерью, но Иева всё равно ускользает: «Vaan kyllähän Ieva sen jutkutti» [Но Иева всё-таки её перехитрила]. Парень и девушка танцуют «laiasta laitaan» [из стороны в сторону, во всю ширь], пока люди желают им счастья, а скрипка визжит и над всеми блестит вода от пляски. В тексте много диалектных форм финского, поэтому перевод звучит спокойнее, чем оригинал: там слышны просторечие, быстрый ритм и озорная интонация.

После веселья компания возвращается домой, и мать Иевы устраивает ссору. Иева начинает плакать, но парень отвечает: «mitäpä se haittaa» [да что с того?] и предлагает снова танцевать. Затем он довольно дерзко велит старухе замолчать и заявляет, что не откажется от Иевы: «Vaan minä en luovu Ievasta» [Но я не откажусь от Иевы]. Это смешная, шумная история о польке, упрямстве и юношеском непослушании, где семейная ругань не может остановить танец. А финальные «Salivili hipput tupput täppyt / Äppyt tipput hilijalleen» [бессмысленные ритмичные слоги, затихающие понемногу] звучат как озорной вокальный припев, а не как фраза с отдельным смыслом.

«Ievan Polkka» av det finske bandet Korpiklaani forteller om en gutt og Ieva som sniker seg unna morens vaktsomme blikk for å danse. Musikken kommer fra nabohuset, føttene begynner å krible, og snart danser alle fra den ene siden av rommet til den andre: «Kun myö tanssimme laiasta laitaan» [Når vi danser fra side til side]. Moren prøver å holde kontroll ved å synge salmer inne på kammerset, men det hjelper lite. Gutten og Ieva fortsetter, mens svetten renner og fela «vinku voevotti» [skriker og jamrer]. Det er en leken scene, og teksten bruker dialektal finsk som gjør ordene ekstra muntlige og fulle av personlighet.

Etter dansen blir det bråk hjemme. Moren kjefter, Ieva begynner å hulke, og gutten svarer ganske frekt at hun kan tie stille og passe på sine egne knokler. Han sier også rett ut at han ikke vil gi slipp på Ieva: «Vaan minä en luovu Ievasta» [Men jeg gir ikke opp Ieva]. Det morsomme er hvor hardt og selvsikkert han snakker, samtidig som hele historien egentlig handler om en fest, en fele og to mennesker som bare vil danse litt til. Til slutt kommer de nonsensaktige stavelsene «Salivili hipput tupput täppyt» [lydord uten klar betydning], som lar sangen løpe videre på rytme og tullespråk.

„Ievan Polkka“ erzählt mit viel Schwung von einem Tanzabend, den Ieva und der Erzähler trotz ihrer strengen Mutter genießen. Aus der Nachbarschaft erklingt der Polka-Rhythmus, und seine Füße „kutkutti“ es, also kribbeln sie vor Lust zu tanzen. Ievan Mutter passt auf ihre Tochter auf und singt im Zimmer Kirchenlieder, während der junge Mann nebenan mit Ieva tanzt: „Sillä ei meitä silloin kiellot haittaa“ [Denn dann stören uns Verbote nicht]. Der Ausdruck „laiasta laitaan“ bedeutet hier sinngemäß „von einer Seite zur anderen“, also ausgelassen über die ganze Tanzfläche. Alle wünschen Ieva Glück, die Geige quietscht und jammert, und am Ende sind alle Köpfe nass. Ob vom Tanzen oder vom feuchten Abend, die Zeile bleibt angenehm chaotisch.

Nach dem Fest gibt es Ärger zu Hause: Ievan Mutter schimpft, Ieva beginnt zu weinen, und der Erzähler sagt ziemlich frech: „mitäpä se haittaa“ [was macht das schon?]. Er will weiter mit Ieva tanzen und lässt sich auch von der missbilligenden alten Frau nicht einschüchtern. Besonders direkt ist sein Versprechen: „Vaan minä en luovu Ievasta“ [Aber ich gebe Ieva nicht auf]. Das Lied ist dadurch weniger eine zarte Liebeserklärung als eine wilde, komische Geschichte über Musik, Trotz und zwei Menschen, die lieber weiterpolken, als sich von Verboten bremsen zu lassen. Die letzten Nonsens-Silben, „Salivili hipput tupput täppyt“, funktionieren wie ein ausgelassenes Nachträllern und brauchen keine wörtliche Bedeutung.

„Ievan Polkka” opowiada o dziewczynie imieniem Ieva i chłopaku, który chce z nią tańczyć mimo zakazów jej matki. Z sąsiedztwa słychać rytm polki, a chłopak mówi, że aż „Jalakani pohjii kutkutti” [łaskotało mnie w podeszwy stóp]. Ieva wymyka się spod czujnego oka matki, a zabawa szybko się rozkręca: wszyscy tańczą „laiasta laitaan” [od jednej strony do drugiej], muzyka gra, a po tańcu każdy ma mokrą głowę od wysiłku. To bardzo konkretny, komiczny obraz wiejskiej potańcówki, na której nawet śpiewane przez matkę pieśni religijne nie są w stanie zagłuszyć skrzypiec.

Po powrocie do domu zaczyna się awantura. Matka krzyczy, Ieva szlocha, a chłopak odpowiada bezczelnie, że nic się nie stało i że mogą zatańczyć jeszcze raz. W pewnym momencie mówi starszej kobiecie, żeby „tukkee suusi” [zamknęła usta], i jasno stwierdza, że nie zamierza zrezygnować z Ievy. Dzięki temu piosenka jest jednocześnie miłosna i łobuzerska: zakochany bohater nie prowadzi wielkich rozważań, tylko wybiera Ievę, muzykę i kolejny taniec. Końcowe „Salivili hipput tupput täppyt” [zabawne, bezsensowne sylaby, jak rytmiczny śpiew] brzmi jak żartobliwy okrzyk po całej tej tanecznej zawierusze.

„Ievan Polkka“ je veselá príhoda o tanci, ktorý sa začne susedovou polkou a rýchlo prerastie do poriadnej nočnej výpravy. Rozprávačovi „Jalakani pohjii kutkutti“ [šteklilo v chodidlách], takže sa nedokáže prestať hýbať. Ievina mama na dcéru dohliada, no Ieva si poradí a mladí tancujú „laiasta laitaan“ [z jedného konca na druhý]. Všade je hudba, mokré hlavy a husle, ktoré kvília od hrania. Fínske nárečie a ľudový humor robia z textu skôr scénu zo susedskej zábavy než uhladenú romantickú pieseň.

Po tanci však príde domáce vyšetrovanie. Ievina mama v komnate spieva nábožné piesne, potom sa hnevá a Ieva začne vzlykať. Rozprávač jej odpovie v podstate: nevadí, ešte si zatancujeme. Keď mu staršia žena nadáva, povie jej, aby bola ticho, a odmietne sa Ievy vzdať. Je to drzé, komické a trochu prehnané, najmä keď tvrdí, že ho „hellyys haittaa“ [neprekáža mu nežnosť] ani keď ženy behajú sem a tam. Na konci zaznie nezmyselná riekanka „Salivili hipput tupput täppyt“ [slovná hra bez jasného významu], ktorá funguje ako bláznivý tanečný dozvuk. Korpiklaani je umelec z Fínska a v tejto verzii sa k ľudovému príbehu hodí hlučná, rozskákaná energia.

«Ievan Polkka» у виконанні фінського гурту Korpiklaani розповідає про шалені танці, яким не здатні завадити жодні заборони. З сусіднього двору чути польку, у хлопця «Jalakani pohjii kutkutti» [ступні так і свербіли], а Ієва потайки вислизає від пильної матері. Молоді танцюють «laiasta laitaan» [з одного краю до іншого], люди бажають їм щастя, усі промокають від поту, а скрипка верещить так, ніби теж не збирається зупинятися. Фінський текст написано діалектом, тому слова звучать дуже розмовно й місцями кумедно. Наприклад, «ämmä» тут означає стару жінку, а в пісні так називають матір Ієви.

Після вечірки хлопцеві дістається сварка: мати Ієви сердиться, сама Ієва починає схлипувати, але він не відступає. Він прямо каже старій жінці замовкнути й заявляє: «Vaan minä en luovu Ievasta» [але я не відмовлюся від Ієви]. Це зухвало, смішно й дуже по-танцювальному вперто. Навіть погрози його не лякають, бо «ei tätä poikoo kainous haittaa» [цьому хлопцеві сором’язливість не заважає]. А наприкінці з’являються безглузді складочки «Salivili hipput tupput täppyt», які звучать як веселе бурмотіння після ще одного кола польки.

Get ready to dance! "Ievan Polkka" tells the fun and rebellious story of a young man who hears a polka playing at a neighbor's house and can't resist the urge to join the party. There, he meets a girl named Ieva, who has cleverly snuck away from her strict mother to dance the night away with him. The song captures the wild energy of the party, where everyone is dancing so hard they're soaked in sweat, but nobody cares because they're having too much fun!

The story continues when the couple goes home and faces Ieva's angry mother. But our hero isn't scared! He boldly tells her to mind her own business and declares that he won't give up Ieva. It's a tale of young love, defiance, and the irresistible joy of dancing. The nonsensical scat singing part at the end just adds to the chaotic, carefree spirit of the song.

»Ievan Polkka« je vesela, nagajiva zgodba o plesu, ki se začne, ko iz sosednje hiše zadoni polka: »Nuapurista kuulu se polokan tahti« [Iz sosedstva se sliši ritem polke]. Pripovedovalcu začnejo kar podplati srbeti, Ievina mama pa budno pazi na hčer. Ieva jo vseeno prelisiči in s fantom pleše »laiasta laitaan« [od enega roba do drugega]. Ljudje jima voščijo srečo, vsi so premočeni od potenja ali dežja, violina pa cvili in priganja ples. To je predvsem prizor neustavljive zabave, v katerem prepovedi nimajo veliko možnosti.

Kasneje se Ievina mama jezi, Ieva začne jokati, fant pa jo tolaži: »mitäpä se haittaa« [kaj zato]. Njegov odgovor je precej samozavesten, celo malo predrzen: starejši ženski reče, naj zapre usta, njega pa pred Ievino mamo ne bo ustavila niti strogost niti nežnost. Najbolj jasno to pove v vrstici »Vaan minä en luovu Ievasta« [Ieve se ne bom odrekel]. Besedilo je napisano v narečnem finskem jeziku, zato prevod pogosto zgladi njegovo šaljivo, pogovorno zvenenje. Na koncu se pojavi še »Salivili hipput tupput täppyt« [nesmiselni zlogi, ki počasi potihnejo], kot igriv odmev plesa, ki se končno umiri.

„Ievan Polkka“ je vesela priča o plesu, nestašluku i ljubavi koja ne mari mnogo za tuđa pravila. Iz komšiluka se čuje polka, a noge same počinju da igraju: „Nuapurista kuulu se polokan tahti“ [Iz susedstva se čuje ritam polke]. Ieva je pod nadzorom majke, ali uspeva da joj umakne, pa ona i pripovedač plešu „laiasta laitaan“ [s jedne strane na drugu]. Ljudi im žele sreću, svima je glava mokra od plesa, a violina „vinku voevotti“ [cvili i zavija]. To je namerno preterana, smešna slika zabave koja se potpuno otela kontroli.

Posle plesa nastaje prava porodična svađa. Ievina majka u sobi peva crkvene pesme, dok se mladić kod komšija zabavlja s njenom ćerkom, a kada se vrate kući, ona grdi, dok Ieva počinje da jeca. Mladić, međutim, ne odustaje: poručuje majci da ćuti i otvoreno kaže „Vaan minä en luovu Ievasta“ [Ali ja se Ive ne odričem]. Njegov ton je tvrdoglav, šaljiv i pomalo drzak. Reči na kraju, „Salivili hipput tupput täppyt / Äppyt tipput hilijalleen“ [besmislene, ritmične slogove koji polako kaplju], zvuče kao razigran jezički ukras. Za učenika srpskog ovo je odlična pesma za osećaj ritma i raspoloženja, čak i kada se mnoge finske dijalekatske reči ne mogu prevesti doslovno.