Unendlichkeit znamená „nekonečno“. Je to silné a poetické slovo, které se v písních nevyskytuje každý den.
V kontextu písně „Zeit“ od Rammsteinu, která se zabývá pomíjivostí času a nevyhnutelností konce, je „Unendlichkeit“ obzvláště zajímavé. Zpívá se: „Am Ufer winkt Unendlichkeit“ (Na břehu mává nekonečno), což vytváří kontrast mezi konečným lidským životem a věčností, která čeká za hranicemi času. Toto slovo dodává textu hloubku a nutí k zamyšlení.
V písni „Zeit“ od německé kapely Rammstein se čas chová jako řeka, která člověka stále unáší vpřed. Text začíná protiklady: „Wir sehen, doch sind wir blind“ [Vidíme, ale jsme slepí] a „Wir werfen Schatten ohne Licht“ [Vrháme stíny bez světla]. Lidé podle něj spějí od mládí k nouzi, od života ke smrti, přestože pořád pokračují dál. Obraz břehu a nekonečna je krásný i trochu děsivý: člověk je „Gefangen so im Fluss der Zeit“ [Uvězněný v proudu času] a nemůže vystoupit.
Nejvýraznější je prosba v refrénu: „Bitte bleib steh’n, bleib steh’n“ [Prosím, zastav se, zůstaň stát]. Vypravěč chce zastavit dokonalý okamžik, když leží v náručí druhého člověka, ale teplé tělo brzy vychladne a „die Zeit kennt kein Erbarmen“ [čas nezná slitování]. Konec přijde právě ve chvíli, kdy je všechno nejkrásnější: „Aufhör’n, wenn’s am schönsten ist“ [Skončit, když je to nejkrásnější]. Píseň tak spojuje něhu s neúprosným pohybem hodin. I když člověk prosí „Augenblick, verweile doch“ [Okamžiku, setrvej], čas dál běží.