Demütig znamená „pokorný“ nebo „skromný“, tedy člověka, který se nepovyšuje nad ostatní a nepřeceňuje své zásluhy. V písni toto slovo vyjadřuje obdiv ke Katharině, jejíž skromnost je vnímána jako krásná vlastnost, i když sama o sobě pochybuje.
„Katharina“ je něžná píseň o ženě, která sama sobě nevěří tolik jako člověk, který ji zpívá. Vypravěč obdivuje její skromnost a klid: „Du bist so wunderbar demütig“ [Jsi tak nádherně pokorná] a „deine Ruhe, die liebe ich“ [Tvůj klid, ten miluji]. Zároveň má pocit, že se Katharina nevidí tak dobře, jak ji vidí on. Myslí si, že „du wärst nicht genug“ [nejsi dost dobrá], a nevěří už, že může mít všechno, co si přeje. Obraz přátel někde na pláži, kteří žijí život, který ona právě žít nemůže, připomíná nepříjemné porovnávání s ostatními. „Alles haben“ [mít všechno] tu není doslovný nákup všeho na světě, spíš víra, že před tebou stále mohou být dobré možnosti.
Nejhezčí na písni je její přímé ujištění: „Katharina, ich glaub’ an dich“ [Katharino, věřím ti] a „So viele Zweifel, die brauchst du nicht“ [Tolik pochybností nepotřebuješ]. Vypravěč nepopírá ani její vztek. Naopak říká: „Deine Wut ist schon okay und manchmal gut“ [Tvůj vztek je v pořádku a někdy je i dobrý]. To je trochu překvapivé a velmi lidské: Katharina nemusí být pořád klidná, vděčná ani sebejistá. Stačí, že někdo vedle ní věří, že pro ni existuje víc, než si právě dokáže představit.