Wolkenreiter doslova znamená „jezdec na oblacích“. Je to složené slovo, které v němčině zní velmi poeticky a evokuje představu někoho, kdo se pohybuje vysoko nad zemí.
V kontextu písně se toto slovo vztahuje na Jenny, letušku, která neustále cestuje letadlem, a tak se metaforicky stává „jezdcem na oblacích“. Je to zajímavé a neobvyklé slovo, které skvěle vystihuje její životní styl a zároveň dodává písni snovou atmosféru.
Německá kapela AnnenMayKantereit v téhle rockové pecce vypráví o každodenní rutině letušky jménem Jenny. Všechno začíná brzy ráno před zrcadlem: unavené oči, rtěnka rudá jako cihla („Die Lippen rot wie Ziegel“) a nezbytná káva. Jenny nosí modrožlutou uniformu („sie trägt blau und gelb“), létá denně tisíce mil nad mořem a přeje si jediné: stálou smlouvu na dobu neurčitou („wär so gern fest angestellt“). Její práce ale není žádná idylka plná dobrodružství. Když má tři hodiny pauzu na letišti, pije studené kafe a na internetu si hledá Panamu („sie googelt Panama“), kde kdysi při mezipřistání strávila přesně deset minut.
Text skvěle trefuje absurditu neustálého cestování. Jenny létá tak často, že když se vrátí domů, občas ani neví, odkud vlastně přiletěla („weiß nich' mehr woher“). Přesto musí mezi netrpělivými cestujícími u pasové kontroly a celnice zůstat klidná. Song jí proto říká „Wolkenreiter“ (jezdec po mracích) a popisuje její povinný profesionální úsměv: „lächelt einfach immer weiter, so wie alle Flugbegleiter“ (prostě se pořád usmívá dál, tak jako všichni letušky a stewardi). Je to chytlavá skladba o tom, jak se svět zmenší, když v něm žijete zavření v letadle.