Provoca pochází ze slovesa provocar, tedy „provokovat“, „vyvolávat“ nebo „vzbuzovat“. V písni „loca cuando me provoca“ znamená, že ho její chování natolik přitahuje a vzrušuje, až kvůli ní ztrácí rozum. Je to zajímavé slovo, protože podle kontextu může znamenat obyčejné vyprovokování i silnou romantickou přitažlivost.
V písni „Loca“ od španělského interpreta Álvara Solera se zamilovaný vypravěč nechává úplně strhnout přitažlivostí. Pro něj je to láska, i když ví, že druhá osoba nechce bolest. Tvrdí, že mu stačí být jen s ní a bez ní nedokáže spát. Když zpívá „Y vente pa' la cama“ [A pojď do postele], používá hovorové pa', zkrácenou podobu slova para. Ráno ji nechce vidět odcházet bez něj a obyčejný polibek je pro něj důvod, proč „vale la pena estar junto a ti“ [stojí za to být s tebou]. Je to přímé, trochu přehnané a právě proto zábavné.
Refrén ukazuje, jak snadno kvůli ní ztrácí rozum: „Loca, loca, loca cuando me provoca“ [Šílený, šílený, šílený, když mě provokuje] a v její posteli hledá její dech. Slovo loca zde neznamená, že je někdo doslova šílený, ale vyjadřuje stav, kdy ho touha úplně ovládá. Jeho přátelé říkají, že mu ten vztah neprospívá, a nechápou, proč ji miluje „con locura“ [šíleně, bez rozumu]. On však žádné vysvětlení nepotřebuje. Stačí mu ona, její blízkost a pocit, že s ní dokáže opravdu žít.