Atardecer označuje dobu, kdy slunce zapadá, tedy západ slunce nebo soumrak. V písni vytváří poetický obraz osamělého vypravěče, který se na moři a v tichém podvečeru stále snaží čekat na milovanou osobu.
Álvaro Soler tu zpívá o čekání na někoho, kdo se nevrací. Připadá si jako „Una isla en el mar" (ostrov v moři), nebo ještě přesněji „un barco de papel" (papírová loďka), která pluje bez proudu a nikam nedorazí. Zbyly mu po ní jen fotky, a i ty jsou „En el mar ya perdidas" (už ztracené v moři).
Nejsmutnější je chvíle s odrazem: vidí ji vedle sebe, ale „Al tocarte se borró" (když jsem se tě dotkl, zmizelo to). Ví, že by ji měl nechat jít, a přesto opakuje „Pero sigo aquí" (ale pořád jsem tady). Na konci aspoň prosí „Ven a buscarme" (přijď mě najít), protože pak už nebude ztracený. Refrén přitom zní skoro vesele, a o to zvláštněji ta samota působí.