L'enfer znamená „peklo“. Je to silné a dramatické slovo, které se v písních často nevyskytuje.
Stromae ho v této písni používá k popisu vnitřního utrpení a myšlenek, které ho trápí. Zpívá o „myšlenkách, které nám dávají prožít peklo“, čímž vytváří živý obraz duševního boje. Toto poetické použití z něj činí skutečně nezapomenutelné slovo.
Písnička "L'enfer" od belgického umělce Stromaeho je taková upřímná zpověď o samotě a myšlenkách, které se nám honí hlavou. Zpívá, že "J'suis pas tout seul à être tout seul" [Nejsem sám, kdo je sám], což je takový paradox, co? Jako by si uvědomoval, že v tomhle pocitu osamělosti nejsme sami, a to je taková malá úleva. Ale i když ví, že je nás hodně, co se cítíme podobně, pořád se "malgré tout, je m'sens tout seul" [přesto cítí sám].
Stromae se nebojí mluvit o vážných věcech. Přiznává, že "J'ai parfois eu des pensées suicidaires" [Někdy jsem měl sebevražedné myšlenky] a že na to není moc pyšný. Je to takové syrové a pravdivé, jak popisuje, že tyhle myšlenky "nous font vivre un enfer" [nám dávají prožít peklo]. A ptá se, jestli je jediný, kdo má "la chaîne culpabilité" [kanál viny] v televizi. Je to takový vhled do jeho hlavy, kde se snaží uniknout těmhle myšlenkám, ale je to těžké. "Réfléchir, C'est bien l'problème avec toi" [Přemýšlet, to je s tebou ten problém], zpívá, jako by mluvil ke svým vlastním myšlenkám. Je to fakt silná a upřímná píseň, která ukazuje, že i ti největší umělci se potýkají s vnitřními démony.