Покуда znamená „dokud“ nebo „zatímco“. Je to trochu archaické slovo, které se v moderní ruštině nepoužívá tak často jako „пока“, což ho činí zajímavým a méně obvyklým.
V kontextu písně JONY ho používá k vyjádření podmínky: „Но покуда болен, болен / Болен я так тобой / То я буду волен, волен / Волен быть самим собой.“ Zpěvák říká, že dokud je nemocný láskou, bude svobodný být sám sebou. Toto slovo dodává textu hloubku a poetický nádech.
JONY v písni „Волен (Volen)“ zpívá o lásce, která je zároveň bolestí i cestou ke svobodě. Vypravěč se bojí, že zůstane cizí a prázdný: „Страх быть чужим и остаться пустым“ [Strach být cizí a zůstat prázdný]. Nechce nic ztratit a raduje se, že může druhému člověku důvěřovat. Opakované slovo „болен“ znamená „nemocný“ nebo „posedlý“, zatímco „волен“ znamená „svobodný“. Právě na této zvukové hře stojí refrén: čím víc je láskou „nemocný“, tím víc může být sám sebou. „Болен я так тобой“ [Jsem tebou tak posedlý] přechází do „Волен быть самим собой“ [Jsem svobodný být sám sebou]. Je to trochu přehnané, ale krásně přímé.
Bez milované osoby jsou noci zkouškou a její přítomnost má pro něj vlastní „auru“ a „magii“. Říká, že se vedle ní dokáže chovat přirozeně, někdy se v ní dokonce rozpouští, a nazývá ji svým domovem a klidem: „Для меня ты дом и мой покой“ [Pro mě jsi domov a můj klid]. Její smích přirovnává k teplu a její světlo k „алый рассвет“ [rudému úsvitu]. Píseň tak spojuje strach z prázdnoty s jistotou, kterou mu dává důvěra a láska. V ruštině si také všimněte slova „покуда“, tedy „dokud“ nebo „dokud ještě“: dokud je touto láskou posedlý, cítí svobodu být sám sebou.