Friccico je římský dialektický výraz, který znamená „špetka“ nebo „troška“. Není to běžné italské slovo, což ho činí zajímavým a jedinečným.
V kontextu písně „Roma nun fa' la stupida stasera“ (Říme, nebuď dnes večer hloupý) se zpívá „E un friccico de luna tutta pe' noi“ (A špetka měsíce jen pro nás). Toto slovo dodává textu hravý a něžný tón, zdůrazňující touhu po malé, intimní chvíli pod měsíčním svitem.
Tato píseň je vlastně rozhovor, ale ne mezi dvěma lidmi. Zpěvák Andrea Bocelli mluví přímo k městu Řím, jako by to byl jeho komplic! Žádá město o pomoc v milostné záležitosti a jeho pocity se během písně dramaticky mění.
Nejdřív prosí: „Roma nun fa' la stupida stasera“ (Říme, nebuď dnes večer hloupý) a chce, aby mu město pomohlo získat „ano“ od jeho lásky. Chce, aby Řím vytvořil tu nejdokonalejší romantickou atmosféru. Žádá ho, aby vybral ty nejzářivější hvězdy, „Scegli tutte le stelle / Più brillarelle che puoi“ (Vyber všechny hvězdy / nejzářivější, jaké můžeš), a poslal ten nejlepší vánek. Pak se ale všechno obrátí. Najednou prosí Řím o pomoc, aby dokázal říct „ne“! Chce, aby město zhaslo hvězdy a schovalo měsíc, „Nasconneme la luna se no so' guai“ (Schovej měsíc, jinak budou potíže), aby mohl odolat pokušení. Je to píseň o vnitřním boji mezi touhou a rozumem, kde kulisou je samotné věčné město.