Learn Portuguese With SYRO with these 23 Song Recommendations (Full Translations Included!)

E Agora is SYRO’s heartfelt time-machine into his own childhood. Singing in Portuguese, the Scottish artist leafs through family snapshots: a baby cradled by his mother, a teenager noticing his father’s traits in the mirror, an older brother promising protection to his little sister. Each memory is bittersweet. Growing up was messy, words were left unsaid, and sometimes the people he loved simply weren’t there. Yet the chorus bursts with relief: the rain no longer soaks him, the pain that once “gnawed and devoured” has finally walked away.

Beneath the tender nostalgia lies a hopeful mission. SYRO is ready to mend the past, to forgive and be forgiven, to start from “zero” if it means standing side by side with his family again. The song moves from regret to resilience, showing that love can outlast absence and that healing begins the moment we dare to speak our truth.

Where is home when the person you love is not there? SYRO takes us on a road-trip of the heart in “Casa,” spinning around empty houses, half-packed suitcases and late-night drives with nothing but memories in the back seat. The chorus circles like a GPS stuck on “recalc,” showing how the singer keeps returning to the same emotional crossroads: wanting to settle down yet feeling lost without that special someone. Each verse paints snapshots of his journey – a cold drink to numb the loneliness, a blanket that still smells like them, and the creeping fear that time might steal their voice from his mind.

By the final lines, SYRO decides to quit running and face his feelings head-on. He realizes time only moves forward, so he strips away his doubts and embraces the will to be with the one who makes any place feel like Casa. It is a bittersweet anthem about regret, resilience and the simple truth that a true home is not four walls but the person who holds your heart.

Ready for a refreshing swim in words? “Rio D’Água” plunges us straight into a flowing river of self-discovery. SYRO and fado sensation Gisela João sing about the courage it takes to move, fall and rise again. Every bruise left by time is gently “washed” by the current, proving that even from the ground we can still see the colour of the sky. The singer compares himself to an ever-running river: he lets the water cleanse his soul, drown old sorrows and carry away yesterday’s worries while always racing toward tomorrow.

But this river is generous. A helping hand reaches out so we can drink, learn and keep going. Lost flowers, past mistakes and hidden pain drift downstream, yet the narrator accepts them in peace because they shaped who he is today. The message is crystal clear: life never stops, so dive in, keep swimming and let the water turn past scars into new strength. “Rio D’Água” is an uplifting reminder that resilience, curiosity and shared support keep us all flowing forward.

Acordar invites us into SYRO’s childhood daydream, where make-believe castles, wooden swords, fairies and dragons felt as solid as stone. In these playful memories he was a fearless guardian, turning the whole world into a private kingdom for someone he loved. Every line bursts with the innocent certainty that imagination can solve everything and that nothing truly bad can break into the storybook.

Yet the chorus snaps us back to reality: days race by, unspoken words pile up and the once-magical dream starts to fade. SYRO realises that, despite all his heroic vows, time has quietly transformed both him and the relationship he hoped to protect. The repeated plea “Eu quero acordar” (“I want to wake up”) is not a wish to escape the dream but a longing to face real life, accept its changes and carry those childhood promises into the present. It is a bittersweet anthem about growing up, letting go of fantasy and learning that true courage means opening your eyes when the dream ends.

In “E Agora”, SYRO si rivolge alla propria famiglia con una sincerità quasi disarmante. Ricorda la madre, il padre e la sorella, riconoscendo quanto ciascuno abbia contribuito alla persona che è diventato: «És parte de mim» [sei parte di me]. Però la gratitudine non cancella le mancanze. «Nem sempre foi bom crescer» [non è stato sempre bello crescere] e «Só vos queria ter ao meu lado» [volevo solo avervi al mio fianco] sono frasi semplici, ma fanno male proprio perché non cercano scuse. Il titolo, “E agora?” [“E adesso?”], arriva come una domanda rivolta al passato e a ciò che resta da fare.

La sorella occupa un posto speciale: il narratore dice di essere rimasto forte per lei, «Eu fi-lo por ti» [l’ho fatto per te], mentre lui si sente «partido em dois» [spezzato in due] da guerre che non appartengono davvero a loro. Nel ritornello, il freddo e la pioggia diventano immagini della sofferenza: ora «a chuva já não me molha» [la pioggia non mi bagna più] e il dolore che lo consumava «foi embora» [se n’è andato]. Ma la canzone non chiude la porta. Il protagonista ringrazia per l’amore ricevuto, si chiede se sia stato sempre sincero e confessa: «Só quero remendar o passado» [voglio solo ricucire il passato]. È una richiesta diretta, senza belle parole: se un giorno tutto dovesse ripartire da zero, lui sarebbe ancora lì ad aspettare.

SYROn ”E Agora” on suora puheenvuoro vanhemmille ja pikkusiskolle. Kertoja muistaa, millainen hän oli lapsena, ja sanoo äidille: ”És parte de mim” [Olet osa minua]. Isä ja äiti näkyvät siinä, kuka hänestä on tullut, mutta lapsuus ei ollut pelkkää lämpöä: ”nem sempre foi bom crescer” [kasvaminen ei aina ollut hyvää]. Hän olisi tarvinnut heitä vierelleen ja sanoo sen nyt, ilman kiertelyä: ”Só vos queria ter ao meu lado” [Halusin vain teidät rinnalleni]. Sana ”agora” tarkoittaa ”nyt”, ja kertosäkeessä se merkitsee hetkeä, jossa menneisyyden kylmyys ei enää hallitse häntä. ”A chuva já não me molha” [Sade ei enää kastele minua] on konkreettinen kuva siitä, että kipu on menettänyt otteensa.

Siskolle hän lupaa pysyä rinnalla: ”Se hoje eu sou forte, eu fi-lo por ti” [Jos olen tänään vahva, tein sen sinun vuoksesi]. Samalla hän myöntää olevansa sisältä kahtia jakautunut sotien vuoksi, jotka eivät oikeastaan kuulu heille. Laulun kiinnostavin käänne on kiitoksen ja epäilyn yhdistelmä: hän muistaa ja kiittää saamastaan rakkaudesta, mutta kysyy myös, oliko se aina vilpitöntä. Silti ovi jää auki. ”Aqui vos espero” [Täällä odotan teitä] ja ”Remendar o passado” [paikata menneisyys] kuulostavat yritykseltä korjata perheen vanhat repeämät, vaikka odottaminen muuttuu välillä epätoivoksi. Tässä laulussa anteeksianto ei pyyhi pois sitä, mikä puuttui, vaan sanoo suoraan: olisitte saaneet olla siellä, mutta voitte ehkä vielä tulla.

„E agora“ bedeutet „Und jetzt“. In SYROs Lied spricht jemand zu seiner Familie und schaut auf das Erwachsenwerden zurück. Die Mutter erkennt er in seinem eigenen Wesen: „És parte de mim“ [Du bist ein Teil von mir]. Auch an den Vater erinnert er sich, doch die Dankbarkeit bleibt unsicher: „Será que foi sempre sincero?“ [War es immer ehrlich gemeint?] Besonders direkt ist der Vorwurf, dass die Eltern nicht da waren, als er sie gebraucht hätte: „Só vos queria ter ao meu lado“ [Ich wollte euch einfach an meiner Seite haben].

Trotz dieser alten Wunde klingt „E agora“ nicht nach endgültigem Abschied. Der Sänger sagt, dass der Schmerz, der ihn „rói e devora“ [zerfrisst und verschlingt], verschwunden ist, und dass er die Liebe seiner Eltern trotzdem erinnert und würdigt. Für seine kleine Schwester ist er geblieben und stark geworden: „Se hoje eu sou forte, eu fi-lo por ti“ [Wenn ich heute stark bin, dann habe ich es für dich geschafft]. Am Ende will er die Vergangenheit „remendar“ [flicken] und wartet sogar verzweifelt auf einen gemeinsamen Neuanfang: „Aqui vos espero“ [Hier warte ich auf euch]. Gerade diese Mischung aus Enttäuschung, Dankbarkeit und Hoffnung macht das Lied so menschlich.

„E Agora“ od portugalského interpreta SYRO je veľmi osobná pieseň o rodine, dospievaní a veciach, ktoré zostali nevypovedané. Rozprávač si spomína na matku: „Vejo-te em quem sou“ [Vidím ťa v tom, kým som], a priznáva, že je jej súčasťou. O otcovi hovorí podobne, no zároveň otvorene dodáva, že vyrastať nebolo vždy dobré a že mu chýbala sila povedať: „Só vos queria ter ao meu lado“ [Len som vás chcel mať pri sebe]. Výraz „vos“ je európska portugalská forma pre „vás“, používaná pri oslovení viacerých ľudí, v tomto prípade rodičov.

Refrén prináša obraz chladu, dažďa a bolesti, ktorá ho kedysi „rói e devora“ [rozožiera a požiera], no teraz už odišla. Neznamená to, že minulosť vymazal. Za lásku rodičom ďakuje, ale pýta sa, či bola vždy úprimná. Myslí aj na svoju malú sestru a sľubuje jej: „Se hoje eu sou forte, eu fi-lo por ti“ [Ak som dnes silný, dokázal som to kvôli tebe]. Na konci nechce pomstu ani veľké vysvetlenie. Chce „remendar o passado“ [zašiť minulosť] a čaká, možno aj zúfalo, na deň, keď bude opäť po boku svojej rodiny. Titulné „E agora?“ znamená „A teraz?“ a znie ako otázka po všetkom, čo sa stalo: čo urobíme s tým, čo ešte zostalo?

V pesmi »E Agora« (»In zdaj«) SYRO govori iz spomina o družini in odraščanju. Mati je prisotna v njegovem obrazu in značaju: »És parte de mim« [»Del mene si«]. O očetu in materi govori hvaležno, vendar brez olepševanja. Prizna, da odraščanje ni bilo vedno dobro in da mu je zmanjkalo moči, da bi povedal, kako zelo ju je potreboval ob sebi: »Só vos queria ter ao meu lado« [»Samo želel sem si, da bi bila ob meni«]. Beseda »vos« je tukaj množinska oblika za »vaju«, zato se obrača na oba starša.

Posebej ganljiv je del o mlajši sestri. Pravi, da je zaradi nje ostal močan: »Eu fi-lo por ti« [»To sem storil zaradi tebe«]. V refrenu je zunaj mraz in dež, toda zdaj ga dež ne premoči več, bolečina, ki ga je grizla, pa je odšla. To ni pozabljanje preteklosti. Še vedno se sprašuje, ali je bila prejeta ljubezen vedno iskrena, vendar si želi preteklost popraviti: »Remendar o passado« [»Zakrpati preteklost«]. Zadnja želja je preprosta in zelo človeška: če bi se vsi nekoč vrnili na začetek, bo on čakal in upal, da bodo spet skupaj.

„E Agora“ je velmi osobní rozhovor s rodinou. SYRO vzpomíná na matku a otce a přiznává, že v něm oba stále žijí: „És parte de mim“ [Jsi součástí mě]. Zároveň ale odmítá předstírat, že dospívání bylo snadné. Říká, že mu chyběla síla vyslovit jednoduché přání: „Só vos queria ter ao meu lado“ [Jen jsem vás chtěl mít po svém boku]. Sloveso „vos“ je evropská portugalština pro „vás“ v množném čísle, takže mluví k oběma rodičům.

Nejněžnější část patří jeho malé sestře. Zpěvák slibuje, že tu pro ni zůstane, a říká: „Se hoje eu sou forte, eu fi-lo por ti“ [Jestli jsem dnes silný, udělal jsem to kvůli tobě]. V refrénu pak déšť a chlad fungují jako obrazy bolesti, která už ho neničí: „A chuva já não me molha“ [Déšť už mě nemáčí] a „A dor que rói e devora foi embora“ [Bolest, která hlodá a požírá, odešla]. Přesto minulost úplně nezavírá. Děkuje za lásku, pochybuje, zda byla vždy upřímná, a nabízí smíření: „Remendar o passado“ [Zašít minulost]. „E agora“ znamená „A teď“ a v písni zní jako otázka, co s tím vším udělat dnes.

„E Agora“ („И сега“) на португалския артист SYRO е откровен разговор с родителите и сестрата. Лирическият герой си спомня кой е бил „Quando ainda não havia razão em mim“ [„Когато още нямах разум в себе си“] и вижда майка си в човека, който е станал: „És parte de mim“ [„Ти си част от мен“]. Към баща си също се обръща с обич, но не премълчава трудното порастване: „Nem sempre foi bom crescer“ [„Не винаги беше хубаво да растеш“]. Най-прекият му упрек е прост и болезнен: „Só vos queria ter ao meu lado / Deviam ter lá estado“ [„Само исках да сте до мен / Трябваше да сте там“].

Припевът носи усещането, че най-лошото вече е минало: студът и дъждът отвън вече не го нараняват, а болката, която „рое и поглъща“, си е отишла. Но песента не затваря вратата. Той благодари за дадената любов, пита се дали винаги е била искрена и обещава: „Aqui vos espero“ [„Тук ви чакам“]. Особено силен е моментът със сестра му: той е останал силен заради нея и „Guardo-te em mim“ [„Пазя те в себе си“]. Финалът е почти молба за ново начало: „Só quero remendar o passado“ [„Искам само да поправя миналото“]. Тази песен не предлага лесно опрощение, а честно чака деня, в който семейството отново ще бъде заедно.

En «E Agora», SYRO mira hacia su familia sin maquillarlo: recuerda a su madre y a su padre, reconoce el amor recibido y también admite que crecer no siempre fue fácil. Cuando canta «És parte de mim» [eres parte de mí], habla de cómo su madre aparece en la persona que ve en el espejo. Pero también reclama una ausencia: «Só vos queria ter ao meu lado / Deviam ter lá estado» [solo quería teneros a mi lado / deberíais haber estado allí]. Ese vos es una forma portuguesa de decir «os», dirigida a varias personas, en este caso sus padres.

La canción también se vuelve una promesa para su hermana pequeña. Él dice que se quedó, que se hizo fuerte por ella y que la guarda dentro de sí. En el estribillo, el frío y la lluvia funcionan como imágenes de un dolor que antes lo atravesaba y que ahora ya se fue: «A chuva já não me molha» [la lluvia ya no me moja]. Aun así, no presenta el pasado como algo completamente resuelto. Se pregunta si el amor de sus padres fue siempre sincero y repite que quiere «Remendar o passado» [remendar el pasado]. Por eso, «E agora», que significa «y ahora», mira hacia el presente con una mezcla de gratitud, reproche y esperanza: si algún día todos vuelven a empezar desde cero, él seguirá esperando allí.

SYRO dainoje „E Agora“ kalba žmogus, grįžtantis mintimis į vaikystę ir savo santykį su tėvais. Motiną jis atpažįsta savyje, žiūrėdamas į veidrodį: „És parte de mim“ [Tu esi mano dalis]. Tėvams jis dėkoja už suteiktą meilę, bet kartu pasako tai, ko anksčiau nepajėgė ištarti: „Só vos queria ter ao meu lado“ [Aš tik norėjau, kad būtumėte šalia]. Žodžiai „Deviam ter lá estado“ [Jūs turėjote būti ten] skamba tiesiai ir skaudžiai. Dainoje „p'ra trás“ yra šnekamoji „para trás“ forma, reiškianti „atsigręžus atgal“ arba „pažvelgus į praeitį“.

Priedainyje atsiranda šalčio, lietaus ir viduje graužiančio skausmo vaizdai: „A chuva já não me molha“ [Lietus manęs jau nebesušlapina], nes skausmas, kuris „rói e devora“ [graužia ir ryja], pagaliau pasitraukė. Vis dėlto praeitis neužsidaro taip lengvai. Pasakotojas prisimena jaunesnę seserį ir žada būti jai atrama: „Se hoje eu sou forte, eu fi-lo por ti“ [Jei šiandien esu stiprus, tai padariau dėl tavęs]. Pabaigoje jo noras labai konkretus: „Remendar o passado“ [lopyti praeitį] ir vieną dieną vėl būti šalia šeimos. Tai daina apie dėkingumą, neišsakytą nuoskaudą ir viltį, kad nutrūkę ryšiai dar gali būti taisomi.

I «E Agora» ser SYRO tilbake på oppveksten og på foreldrene sine. Han husker hvem han var før han forstod så mye, og sier til moren: «És parte de mim» [Du er en del av meg]. Til faren sier han noe like direkte: Når han ser seg i speilet, ser han også familien. Men teksten legger ikke skjul på at det var vanskelig å bli voksen. «Só vos queria ter ao meu lado» [Jeg ville bare ha dere ved siden av meg] blir et enkelt og vondt ønske, særlig fordi han mener at foreldrene burde ha vært der.

Refrengene gir sangen en følelse av å ha kommet seg gjennom noe: «A chuva já não me molha» [Regnet gjør meg ikke lenger våt], og smerten som gnagde og fortærte ham, er borte. Likevel er ikke fortiden ferdig. Han takker for kjærligheten han fikk, men spør også om den alltid var ekte. Lillesøsteren får en egen plass i teksten: Han ble sterk for hennes skyld og lover at han er der for henne. «E agora» betyr «og nå», og nå vil han «remendar o passado» [lappe sammen fortiden]. Det er en vakker, litt desperat tanke: Hvis familien en dag begynner helt på nytt, venter han fortsatt på dem.

SYRO laul „E Agora” on aus pöördumine vanemate poole. Jutustaja meenutab, kes ta oli enne, kui temas oli „razão” ehk arusaam ja mõistus, ning näeb emas omaenda näojooni: „És parte de mim” [Sa oled osa minust]. Isa ja ema armastus on talle tähtis, kuid lapsepõlv ei olnud alati kerge. Ta ütleb otse, et oleks tahtnud neid enda kõrval näha, sest neil „faltaram as forças p’ra dizer” [puudus jõud seda öelda]. Väljend p’ra on kõnekeelne lühend sõnast para, siin tähendab see lihtsalt „et öelda”.

Refräänis muutub külm ja vihm kujundiks vanale valule: „A chuva já não me molha” [vihm ei tee mind enam märjaks] ja „A dor que rói e devora foi embora” [valu, mis näris ja neelas, on läinud]. Ometi ei ole minevik päriselt kinni pandud. Jutustaja tänab saadud armastuse eest, aga küsib ka, kas see oli alati siiras. Ta mõtleb oma väikesele õele ja lubab tema pärast tugevaks jääda: „Se hoje eu sou forte, eu fi-lo por ti” [Kui ma olen täna tugev, tegin seda sinu pärast]. Lõpus jääb kõlama soov minevik ära parandada ja oodata päeva, mil nad saavad jälle koos olla: „Aqui vos espero” [Siin ootan teid]. See on kurb, kuid väga konkreetne lootus: mitte unustada, vaid proovida perekonnaga uuesti ühendust leida.

Az „E Agora” egy őszinte, családi emlékekből felépülő dal. SYRO a szüleihez fordul: az anyját abban látja, „em quem sou” [abban, aki vagyok], az apjának pedig azt mondja, hogy ő is a része. Közben nem szépíti a felnövést: „nem sempre foi bom crescer” [nem volt mindig jó felnőni], és voltak dolgok, amelyeket nem tudott kimondani. A „Só vos queria ter ao meu lado” [csak azt akartam, hogy mellettem legyetek] egyszerű mondata éppen ettől üt nagyot. A „Deviam ter lá estado” [ott kellett volna lennetek] már szemrehányás, nem ködös célzás.

A refrénben a kinti hideg és eső a régi fájdalom képe: „A chuva já não me molha” [az eső már nem áztat el], mert a „dor que rói e devora” [a fájdalom, amely rág és felemészt] eltűnt. A dal azonban nem zárja le könnyen a múltat. A testvérének, a „minha irmã” [húgomnak vagy nővéremnek] megígéri, hogy itt van, és azt mondja: „Se hoje eu sou forte, eu fi-lo por ti” [ha ma erős vagyok, érted lettem azzá]. A végén egyszerre hallatszik hála, kétely és remény: köszöni a kapott szeretetet, de felteszi, hogy az mindig őszinte volt-e, majd ezt ígéri: „Só quero remendar o passado” [csak a múltat akarom megfoltozni]. Az „E agora” [és most] így nem egyszerű kérdés, hanem egy új kezdet előtti pillanat: a múlt még fáj, de az ajtó nyitva marad.

„E Agora” este o confesiune directă despre familie, copilărie și lucrurile care au rămas nespuse. SYRO se adresează mamei și tatălui, recunoscând că îi poartă în propria identitate: „És parte de mim” [Ești parte din mine]. Totuși, amintirea creșterii nu este numai tandră: „nem sempre foi bom crescer” [nu a fost mereu bine să cresc], iar el spune clar că ar fi avut nevoie ca părinții să-i fie alături. „Deviam ter lá estado” [Ar fi trebuit să fiți acolo] este una dintre cele mai apăsate replici ale cântecului, tocmai fiindcă nu încearcă să îndulcească trecutul.

Imaginea frigului și a ploii devine un fel de prag: „A chuva já não me molha” [Ploaia nu mă mai udă], iar durerea care „rói e devora” [roade și devorează] a plecat. El își amintește și mulțumește pentru iubirea primită, dar întreabă dacă a fost întotdeauna sinceră. În centrul cântecului se află și sora lui, pentru care spune că a devenit puternic: „Guardo-te em mim” [Te port în mine]. De aici vine și speranța din final: nu uitarea trecutului, ci dorința de a-l repara, „Remendar o passado” [A cârpi trecutul], și de a-i aștepta pe cei dragi, chiar și „um dia ao vosso lado” [într-o zi, alături de voi].

I ”E Agora” ser SYRO tillbaka på sin uppväxt och talar direkt till sina föräldrar. Till mamman säger han: ”És parte de mim” [du är en del av mig], och till pappan minns han vem han själv har blivit. Men minnena är inte enkla. Han erkänner att det ”inte alltid var bra att växa upp” och säger rakt ut: ”Só vos queria ter ao meu lado / Deviam ter lá estado” [jag ville bara ha er vid min sida / ni borde ha varit där]. Det är en väldigt rak förebråelse, utan att kärleken försvinner.

Refrängen använder kylan och regnet som bilder för smärta: ”A chuva já não me molha” [regnet blöter mig inte längre] och ”A dor que rói e devora / foi embora” [smärtan som gnager och slukar har försvunnit]. Han minns också sin lillasyster och lovar att finnas där för henne: ”Se hoje eu sou forte, eu fi-lo por ti” [om jag är stark i dag, blev jag det för din skull]. Mot slutet blir tonen mjukare. Han tackar för kärleken, men frågar om den alltid var uppriktig, och hoppas ändå på en ny början: ”Só quero remendar o passado” [jag vill bara laga det förflutna]. Den portugisiska titeln ”E agora?” betyder ”Och nu?”, en enkel fråga som passar någon som har överlevt det svåra men fortfarande väntar på att få stå vid familjens sida.

Dans « E Agora », SYRO, artiste portugais, regarde son enfance sans faire semblant que tout a été simple. Il s’adresse à sa mère et à son père : « És parte de mim » [Tu fais partie de moi], puis avoue que grandir n’a pas toujours été facile et qu’il n’a pas trouvé la force de dire ce qu’il voulait vraiment : « Só vos queria ter ao meu lado » [Je voulais seulement vous avoir à mes côtés]. Le titre signifie « Et maintenant ? », une question qui arrive après les reproches, les souvenirs et le silence. L’image du froid et de la pluie est très concrète : « A chuva já não me molha » [La pluie ne me mouille plus]. La douleur qui « rói e devora » [ronge et dévore] est enfin partie, ou du moins elle ne commande plus sa vie.

La chanson devient encore plus tendre quand il parle de sa petite sœur. Il lui promet d’être là et dit : « Se hoje eu sou forte, eu fi-lo por ti » [Si aujourd’hui je suis fort, je le suis devenu pour toi]. Cette force n’efface pas le passé : il veut « remendar o passado » [raccommoder le passé] et attend, avec espoir et désespoir mêlés, de retrouver sa famille. « Aqui vos espero » [Je vous attends ici] est une phrase simple, presque désarmée. Malgré les questions sur la sincérité de l’amour reçu, il garde la porte ouverte.

In “E Agora” kijkt SYRO terug op zijn jeugd en op zijn ouders. Hij spreekt zijn moeder aan als een deel van wie hij is: “És parte de mim” [Je bent een deel van mij]. Ook zijn vader ziet hij terug wanneer hij in de spiegel kijkt. Toch was opgroeien niet altijd gemakkelijk. Hij zegt dat hij hun aanwezigheid nodig had, maar niet de kracht vond om dat uit te spreken: “Só vos queria ter ao meu lado” [Ik wilde jullie alleen maar aan mijn zijde hebben]. Dat maakt het lied direct en pijnlijk, zonder grote omwegen.

In het refrein klinkt ook herstel. De kou en regen buiten bestaan nog, maar ze raken hem niet meer zoals vroeger: “A chuva já não me molha” [De regen maakt me niet meer nat]. De pijn die aan hem knaagde, is verdwenen. Tegelijk blijft er twijfel over het verleden: was de liefde altijd oprecht? Hij denkt ook aan zijn kleine zus en belooft dat hij er voor haar zal zijn. Aan het einde wordt zijn wens heel duidelijk: “Remendar o passado” [Het verleden herstellen] en misschien ooit weer naast zijn familie staan. “E agora” betekent letterlijk “En nu”. Die vraag klinkt hier als een moment na alle herinneringen: wat doen we nu met wat er is gebeurd?

I “E Agora” ser SYRO møder vi en fortæller, der ser tilbage på sin opvækst med både taknemmelighed og bebrejdelser. Han henvender sig til sin mor og far: “És parte de mim” [Du er en del af mig], men indrømmer også, at det ikke altid var godt at vokse op, og at han ikke havde kræfterne til at sige: “Só vos queria ter ao meu lado” [Jeg ville bare have jer ved min side]. Det er en direkte og lidt ubekvem tanke: Forældrene gav ham kærlighed, men han spørger stadig, om den altid var oprigtig, og siger, at de burde have været der.

Sangen har også en stærk besked til hans lillesøster. Han lover, at han er der for hende, og siger: “Se hoje eu sou forte, eu fi-lo por ti” [Hvis jeg er stærk i dag, blev jeg det for din skyld]. Kulden og regnen udenfor bliver billeder på den smerte, der før bed i ham, men som nu er forsvundet. Alligevel er fortiden ikke helt lukket: “Só quero remendar o passado” [Jeg vil bare lappe fortiden sammen]. Derfor lyder “E agora” [Og nu] både som et nyt kapitel og som et spørgsmål: Hvad gør man nu, når man stadig håber på at stå ved familiens side igen?

Šī ir ļoti personiska saruna ar ģimeni, īpaši ar māti un tēvu. Stāstītājs atceras sevi bērnībā, kad viņam vēl nebija skaidras izpratnes par dzīvi: „Lembro-me de quem fui” [„Es atceros, kas es biju”]. Viņš māti ierauga sevī un tieši pasaka: „És parte de mim” [„Tu esi daļa no manis”]. Arī tēvam viņš pateicas par doto mīlestību, tomēr neizliekas, ka augšana bijusi viegla. Frāze „Só vos queria ter ao meu lado” [„Es tikai gribēju, lai jūs būtu man blakus”] skan kā sen aizturēts pārmetums: vecākiem vajadzēja būt klāt, bet viņu klātbūtnes pietrūka.

Dziesmas tēls par aukstumu un lietu ārā kļūst par iekšējas izdzīvošanas attēlu: „A chuva já não me molha” [„Lietus mani vairs nesamērcē”], jo sāpes, kas agrāk grauza, ir aizgājušas. Tomēr pagātne nav vienkārši aizvērta. Stāstītājs domā par savu mazo māsu, sola viņu sargāt un saka: „Se hoje eu sou forte, eu fi-lo por ti” [„Ja šodien esmu stiprs, es tāds kļuvu tevis dēļ”]. Noslēgumā viņš negrib atriebību, bet gan salabot attiecības: „Só quero remendar o passado” [„Es tikai gribu salāpīt pagātni”]. „E agora” jeb „Un tagad” tāpēc skan kā brīdis pēc vētras: viņš atceras labo, apšauba, vai visa mīlestība vienmēr bijusi patiesa, tomēr atstāj durvis vaļā ar „Aqui vos espero” [„Es jūs šeit gaidu”].

„E Agora” SYRO to bardzo osobista rozmowa z rodziną. Podmiot liryczny wspomina matkę i ojca, widząc ich wpływ w tym, kim sam się stał: „És parte de mim” [Jesteś częścią mnie]. Nie udaje jednak, że dorastanie było łatwe. Mówi wprost: „nem sempre foi bom crescer” [nie zawsze dobrze było dorastać] i żałuje, że zabrakło mu siły, by powiedzieć: „Só vos queria ter ao meu lado” [Po prostu chciałem mieć was przy sobie]. Zwrot „vos” oznacza „was”, w liczbie mnogiej, a „p’ra” w „olharem p’ra trás” jest skróconą, potoczną formą „para”, czyli „do”.

W drugiej części pojawia się młodsza siostra. Bohater obiecał jej, że będzie przy niej, i mówi: „se hoje eu sou forte, eu fi-lo por ti” [jeśli dziś jestem silny, zrobiłem to dla ciebie]. To nie jest jednak zamknięta historia. W refrenie zimno, deszcz i ból przestają mieć nad nim władzę: „A chuva já não me molha” [Deszcz już mnie nie moczy], a cierpienie „foi embora” [odeszło]. Mimo tego wciąż chce „remendar o passado” [załatać przeszłość] i czeka na dzień, w którym znów będzie mógł być u boku rodziny. Najbardziej porusza szczerość pytania „Será que foi sempre sincero?” [Czy to zawsze było szczere?], po którym nie następuje oskarżenie, lecz zaproszenie: „Aqui vos espero” [Tutaj na was czekam].