Абордаж znamená 'abordáž', což je vojenský termín pro útok na loď, kdy se jedna loď přiblíží k druhé a posádka se na ni pokusí dostat.
V kontextu písně je toto slovo použito metaforicky. Zpěvák popisuje, jak se k němu jeho milovaná osoba přibližuje a útočí na jeho srdce, i když se snaží bránit. Je to silné a nečekané slovo v milostné písni, které dodává textu dramatičnost a vášeň.
V písni „Вище Неба“ („Výš než nebe“) se mluvčí ocitá v lásce, která ho úplně pohlcuje. Po dalším dni už „Нічого не бачу / Нічого не чую“ [Nic nevidím / Nic neslyším] a prosí: „Хей хоч сьогодні не йди“ [Hej, aspoň dnes neodcházej]. Odchod milované ženy pro něj není obyčejné rozloučení, ale konec celého života. Nejzajímavější obraz přichází v řádku „Я відчуваю як падаю в небо“ [Cítím, jak padám do nebe]. Padat vzhůru je samozřejmě nemožné, a právě proto ten obraz působí tak silně: láska ho vynáší vysoko, ale zároveň ztrácí pevnou půdu a neví, kde se zastavit.
Refrén oslovuje ženu jako „Мила моя“ [má milá] a ptá se, jak bez ní může žít. Ona je pro něj „вище неба“ [výš než nebe], ale také „занадто високо літаєш“ [létáš příliš vysoko], protože ho nepouští do své duše. Její oči jsou současně „моя небезпека“ [mé nebezpečí] i „щастя моє“ [mé štěstí], takže přitažlivost a bolest nejdou oddělit. Když říká „ти наступаєш на абордаж“ [bereš mě útokem, doslova: jdeš na mě při abordáži], používá obraz námořního přepadení: žena se na něj vrhá tak přímo, že nemůže mlčet ani utéct. Studená voda ho před horkem nezachrání a ani zapomenout nedokáže. Je to velká, trochu přehnaná milostná píseň, ale právě její obraty jako „padám do nebe“ jí dávají vlastní jazyk.