Püsküllü belam je velmi zajímavé a neobvyklé spojení, které doslova znamená „moje střapatá pohroma“ nebo „moje střapatá potíž“. Slovo püsküllü znamená „se střapci“ a bela znamená „pohroma“ nebo „potíž“.
V kontextu písně je to hravý a láskyplný způsob, jak oslovit milovanou osobu, která je sice zdrojem trápení nebo komplikací, ale zároveň je tak neodolatelná, že se jí nelze zbavit. Je to vyjádření lásky, která je plná protikladů a vášně, a ukazuje, jak turečtina dokáže být poetická i v neobvyklých spojeních.
Písnička „San Sevda Mısın“ od Buraye je taková ta klasická, kdy se nemůžete rozhodnout, jestli vás ten druhý miluje, nebo si s vámi jen hraje. Zpěvák se ptá: „Sen sevda mısın yoksa yalan dolan?“ [Jsi láska, nebo lež a podvod?].
Je to plné témat jako nejistota a touha. Zpěvák cítí, že v očích toho druhého není žádná naděje ani světlo („Umut yok bir ışık yok gözlerinde“), ale i tak čeká. Dokonce říká, že i když v rukou toho druhého není žádný oheň ani teplo, on sám bude hořet láskou („Ateş yok sıcaklık yok ellerinde / Ben yanarım aşkın sağ olsun“). Je to takové to, když někoho milujete tak moc, že jste ochotni snášet i to, že vám to neopětuje. Ale i přes všechnu tu nejistotu je tam pořád ta naděje, že ten druhý jednoho dne zaklepe na dveře a vstoupí dovnitř. „Sen kapımı çal ansızın gir içeri“ [Zaklepej mi na dveře, zničehonic vejdi dovnitř].