Mittelfingern doslova znamená „prostředníčky“. Je to zajímavé slovo, protože se v písni používá k vyjádření gesta, které je v mnoha kulturách považováno za urážlivé.
V kontextu písně „Mein Osten“ se toto slovo objevuje ve větě „Denn ich weiß, mit Mittelfingern lösen wir dieses Problem hier nicht“ (Protože vím, že prostředníčky tento problém nevyřešíme). Zpěvačka zde metaforicky vyjadřuje, že pouhé vyjadřování hněvu a frustrace, symbolizované vztyčeným prostředníčkem, nepovede k řešení problémů a rozdělení ve společnosti. Je to silný a provokativní způsob, jak zdůraznit potřebu dialogu a kompromisu namísto konfrontace.
„Mein Osten“ je osobní rozhovor se Saskem a východním Německem, odkud zpěvačka pochází. Začíná vzpomínkou na „traurige Bilder einer dunklen Nacht“ [smutné obrazy temné noci] a na jméno rodného města v televizním běžícím textu. Vypravěčka svou domovinu neodmítá: říká „Ich vergess’ nicht, wo ich herkomm’“ [Nezapomínám, odkud pocházím] a přiznává, že částečně rozumí jejímu hněvu. Zároveň ale vidí, že „An deiner Schönheit kratzt die Wut“ [Tvůj hněv škrábe do tvé krásy]. „Komplett im Arsch“ je hrubé, hovorové vyjádření pro „úplně v háji“, takže píseň zní místy schválně přímo a bez uhlazování.
Nejzajímavější je napětí mezi věrností kořenům a odmítnutím nenávisti. Trhliny procházejí rodinami a jedna vede i samotnou zpěvačkou. Změnu podle ní nepřinesou vztyčené prostředníčky, tedy pohrdavé gesto, ani „Ideen von 1933“ [myšlenky z roku 1933], což je jasné odmítnutí nacistické ideologie. Místo toho bude nutné mluvit, hádat se a hledat kompromisy. Přesto zůstává k východu přihlášená: je to „Meine Wurzeln, mein Revier“ [Mé kořeny, mé území], místo, které ji naučilo skromnosti a které popisuje jako drsné, ale srdečné. Závěr proto zní jako slib: nějak společně zařídí, aby nevyhrály jeho strachy.