Karolinen odkazuje na vojáka švédské armády během éry králů Karla XI. a Karla XII. (konec 17. a začátek 18. století). Tito vojáci byli známí svou disciplínou, odvahou a oddaností.
V kontextu písně „Karolinens Bön“ (Modlitba Karolína) je toto slovo klíčové, protože celá píseň je o těchto historických švédských vojácích a jejich víře a odhodlání v bitvě. Je to specifický termín, který se nevyskytuje v běžných písních, a proto je zajímavý pro rozšíření slovní zásoby a pochopení švédské historie.
„Karolinens Bön“ [Modlitba karolína] staví před posluchače pěšáka, který kráčí do bitvy jako „soldat i Jesu namn“ [voják ve jménu Ježíše]. Karolín zde označuje vojáka švédské armády z doby králů, ale text se soustředí hlavně na jeho poslušnost, víru a oddanost králi a vlasti. Jde vpřed v řadě, přímo skrz déšť kulek, a jeho postoj shrnuje věta „Lade sitt liv i Guds hand“ [Vložil svůj život do Božích rukou]. Smrt pro něj není důvodem k ústupu, protože věří, že plní Boží vůli a povinnost vůči svým druhům, zemi a panovníkovi.
Nejsilnější částí je opakované „Fader Vår“ [Otče náš], tedy modlitba Páně. Vojáci se modlí za posvěcení Božího jména, příchod Božího království, každodenní chléb a odpuštění viny, zatímco kolem nich nepřítel zvedá prapor a armáda pochoduje dál. Text je schválně přímý až tvrdý: strach zapomněli, jsou připraveni položit život a kráčejí, dokud „vitögat ser“ [neuvidí bělmo oka], což je obraz nepřítele na úplně krátkou vzdálenost. Víra, vojenská kázeň a bratrství se tu spojují v jednu pochodovou modlitbu.