Kunniavieras doslova znamená „čestný host“. Je to složené slovo z „kunnia“ (čest) a „vieras“ (host), což z něj dělá zajímavý a neobvyklý výraz.
V kontextu písně „Suru On Kunniavieras“ (Smutek je čestný host) je smutek personifikován jako důležitý host, kterého je třeba přijmout a opečovávat. Tato metafora dává slovu hlubší, poetický význam a vybízí k zamyšlení nad tím, jak se vyrovnáváme s těžkými emocemi.
Písnička „Suru On Kunniavieras“ od Jenni Vartiainen je taková krásná, ale i trochu smutná připomínka, že smutek je prostě součástí života. Představte si, že smutek je jako vzácný host, který zaklepe na vaše dveře. Jenni zpívá: „Pois älä oveltas käännytä koskaan / Suru jos koputtaa, milloin / Pyydä se sisälle, syötä juota / Tarjoa yösija silloin“ [Nikdy ho neotáčej od svých dveří / Když smutek zaklepe, kdykoli / Pozvi ho dovnitř, nakrm ho, napoj ho / Nabídni mu nocleh]. Je to takové pozvání přijmout ho, ne ho odstrkovat.
Texty říkají, že smutek je potřeba zalévat slzami, aby mohl vykvést: „Surua kyynelin kastella täytyy / Jotta se puhkeais kukkaan“ [Smutek se musí zalévat slzami / Aby mohl vykvést]. A i když květina uvadne a stane se z ní hlína, vzpomínky na ni zůstanou jako to nejcennější zlato: „Näet sen silti kukkana aina / Muistot on kalleinta kultaa“ [Stále ji uvidíš jako květinu / Vzpomínky jsou nejdražší zlato]. Smutek je tu jen na návštěvu, nezůstane navždy, ale to, co nám řekne, si máme schovat do srdce, protože tyhle lekce se nedají najít v knihách ani koupit za miliony: „Ei niitä oppeja kirjoista löydä / Et ostaa voi miljoonin markoin“ [Tyto lekce nenajdeš v knihách / Nemůžeš je koupit za miliony marek]. Je to taková uklidňující myšlenka, že i když je teď těžko, „Tuleehan tuolta se toinen päivä / Kun on kepeät askeleet“ [Přijde ten druhý den / Kdy budou kroky lehké].