Sehnsucht Außenstände je neobvyklé a poetické spojení, které doslova znamená "nedoplatky touhy".
Slovo "Sehnsucht" (touha, stesk) je v němčině velmi silné a často se objevuje v poezii. Spojení s "Außenstände" (nedoplatky, pohledávky) je však velmi originální a vytváří zajímavý obraz. V kontextu písně to naznačuje, že naše touhy a stesky zůstávají nesplněné, jako dluhy, které s sebou odnáší odjíždějící vlak. Je to metafora pro nenaplněné emoce a přání, které zůstávají viset ve vzduchu, když někdo odejde.
Znáte ten divný pocit na nástupišti, když někdo odjíždí rychlíkem pryč? Německá písničkářka Dota Kehr spolu s Gisbertem zu Knyphausenem v písni Wenn Einer Fortgeht přesně tenhle moment rozebírají. Všechno začíná křečovitým úsměvem na peróně: „Am Bahnhof lächelt man so gut es geht“ (Na nádraží se člověk usmívá, jak to jen jde). Text si všímá drobných, hořkých detailů. Třeba jak stojíte mezi kolejemi a víte, že stačil jediný pohled nebo slovo a věci mohly dopadnout jinak („Durch einen Blick, ein Wort, vielleicht zu spät“ [Díky jednomu pohledu, slovu, možná příliš pozdě]). Místo velkých gest ale člověk raději mlčí, protože udržet se a doslova „nevykolejit“ („nicht zu entgleisen“) dá dost práce.
Nejvíc mě baví, jak trefně a bez příkras text popisuje dny potom. Žádné velké drama, spíš čistá ztráta chuti k jídlu, protože „Man wird so leicht von Tränenschlucken satt“ (Člověk se tak snadno nasytí polykáním slz). Zbývají jen pohlednice, občas tlustý dopis a gramatická realita všedního dne. Píseň totiž trefně poznamenává, že sloveso čekat je pořádně těžká váha („Ein schweres Verbum ist das Wörtchen ‚warten‘“) a rozloučení „lebe wohl“ (měj se dobře) funguje jako neúprosný rozkaz na konec.