Umbrandet pochází ze slovesa umbranden, tedy „oblévat“ nebo „obklopovat jako vlny“. V písni básnicky vyjadřuje, že přítomnost člověka obklopuje zpěvačku jako moře a zaplavuje ji silnými emocemi.
„Sonett In Dur“ působí jako milostná báseň o člověku, který se ohlíží za životem před setkáním s milovaným partnerem. Vypravěč se v tichých hodinách ptá: „Was war das Leben, Liebster, du kamst“ [Co byl život, miláčku, než jsi přišel?] a dodává, že mu druhý člověk „die Schatten von der Seele nahmst“ [vzal stíny z duše]. Minulost se přitom rozplývá: „Wie war mein Gestern, such’ ich zu ergründen / Und sieh, ich weiß es nur noch ungefähr“ [Snažím se pochopit své včerejšky, ale pamatuji si je už jen přibližně]. Důležité je hlavně přítomné „moře“, do kterého ústí ty nejlepší sny.
Nejkrásnější a zároveň nejtvrdší část přichází na konci. Bez milovaného člověka zůstává jen „die weißen Winter und die Einsamkeit“ [bílé zimy a samota] a věta „Und niemals wieder wird es Frühling sein“ [A už nikdy nebude jaro]. Jaro tu není jen roční období, ale obraz návratu radosti a barev, které partner přinesl do let vypravěče: „der Jahre buntes Kleid“ [barevné šaty let]. Název slibuje sonet v dur, tedy lyrickou báseň v durové, světlejší tónině, ale text do této světlosti pouští strach ze ztráty. Láska tu není malá epizoda. Je to rozdíl mezi barevným životem a zimou, která podle vypravěče čeká za dveřmi.