Kinderspiel doslova znamená „dětská hra“. Je to slovo, které se v němčině používá pro něco, co je velmi snadné nebo triviální.
V kontextu písně „Kurzer Epilog“ se toto slovo objevuje ve větě „Nun aber, da das Kinderspiel beendet“ (Nyní však, když dětská hra skončila). Zde má metaforický význam a odkazuje na konec nevinného, možná naivního období vztahu nebo života, které bylo bezstarostné jako dětská hra, ale nyní je pryč a nastává realita.
„Kurzer Epilog“ znamená „Krátký epilog“ a text opravdu působí jako poslední kapitola vztahu, která se vypráví až po všem. Vypravěč vzpomíná na člověka, který mu až do konce vykal, tedy používal zdvořilé „Sie“, zatímco sám mlčel v důvěrnějším „du“. Čekal, trpěl a neptal se, proč ani kam druhý odchází. Mezitím se oba sledovali z odstupu: jeden poslouchal, jak se druhý směje s ostatními, a věděl, že mu na nich nezáleží. Věta „Kein Wort aus deinem Mund, du hattest Zeit“ [Ani slovo z tvých úst, měl jsi čas] zní skoro jako výčitka u soudu. A přiznání „Ich tat so kühl“ [Dělal jsem, že jsem chladný] odhaluje, že chlad byl jen póza. Ve skutečnosti by vypravěč následoval i pouhý závan druhého „do nekonečna“.
Nejhezčí a zároveň nejkrutější obraz přichází se vzpomínkou na léto: bylo velké a jasné, ale oni ho „hloupou rukou“ promarnili. Teď, když jejich dětská hra skončila, chápou, že žádné další takové léto nebude. Sotva jeden odešel, začalo pršet, jako by počasí potvrdilo, že konec už opravdu začal. Poslední verš „Die für uns ausersehen sind“ [Ti, kteří jsou určeni pro nás] mluví o lidech, s nimiž se už nikdy nepotkáme. Je v tom trochu osudovosti, ale také konkrétní lítost: dva lidé měli čas říct si pravdu, oba mlčeli, a jejich šance mezitím odešla.