Learn German with Folk Music with these 23 Song Recommendations (Full Translations Included!)

“Wenn Du Einmal Traurig Bist” is a warm musical hug from Swiss yodel-pop star Oesch’s die Dritten. In catchy alpine style, the song speaks directly to anyone caught in a cloud of worries, their head spinning with unanswered questions. Instead of pretending that sadness can simply be switched off, the singer offers a lovingly crafted remedy: this very song. Like a pocket-sized talisman, it’s filled with “a handful of luck” and meant to be held close whenever the world feels like it is falling apart.

Beyond its comforting chorus, the track carries a hopeful reminder that even stormy days have value. Rain helps us see the road ahead, and time keeps the world turning until brighter moments return. The message is simple yet uplifting: everyone has heavy-hearted days, but you are never alone. Whenever sorrow strikes, press play, think of the friend behind the microphone, and let her melody guide you back toward sunlight.

¡Prepárate para sentirte acompañado con esta canción de Oesch's Die Dritten! "Wenn Du Einmal Traurig Bist" [Cuando estés triste] es como un abrazo musical cuando los días se ponen difíciles. La letra habla directamente a esos momentos en los que "auf'm Herzen drückt" [el corazón aprieta] y tienes "den Kopf voll Fragen" [la cabeza llena de preguntas], sin saber cómo seguir adelante.

Es una canción que te recuerda que no estás solo con tus preocupaciones. La artista suiza te ofrece este tema como un refugio, diciendo "Dieses Lied ist nur für dich" [Esta canción es solo para ti]. Es un regalo lleno de amor y "'ne Handvoll Glück mit reingelegt" [un puñado de suerte puesto dentro]. Así que, cuando la tristeza te invada, recuerda este mensaje: "Wenn du einmal traurig bist, dann denk an mich" [Cuando estés triste, entonces piensa en mí]. ¡Espero que te guste tanto como a mí!

German pagan folk band Faun takes us on a journey through Norse mythology with their song "Neun Welten," which translates to "Nine Worlds." The song tells a dramatic story of rescue and healing, set against the epic backdrop of the nine realms of the world tree, Yggdrasil. The repeated line in Old Norse, "Níu man ek heima," means "I remember nine worlds," anchoring the song firmly in ancient myth.

The singer describes how someone saved them from pain and freed them from their "chains" (Fesseln). This heroic figure crossed all nine worlds, using a sword and "witchcraft" (Hexerei) to find them. The rescuer healed their wounds with "magic herbs" (Zauberkraut) and gave them hope and dreams. This powerful story of liberation and love unfolds in the "shadows of the night," creating a mysterious and magical atmosphere.

Faun’s “Federkleid” (“Feather Dress”) opens at dawn on a misty heath, where migrating birds slice through the pale sky. The singer is spellbound by their flight, hearing ancient songs rise from the silent moor, and feels an irresistible pull to follow. With every beat of the chorus, the music invites you to imagine a magical transformation: close your eyes, sprout shimmering feathers, and let the wind lift you far above everyday worries.

Federkleid celebrates the timeless human longing for freedom, adventure, and connection with nature. By urging us to “fly as high as you can” and “hunt the heavens in dance,” the song paints flight as both a literal and inner journey – one that carries you away from familiar ground and into a boundless sky of possibilities. It is an enchanting call to trust the wind, shed your fears like old clothes, and rediscover the wild, star-lit horizons within yourself.

У «Neun Welten» гурт Faun поєднує німецьку оповідь із давньоскандинавським приспівом. Оповідач звертається до того, хто «gabst mir Hoffnung, nahmst den Schmerz» [дав мені надію, забрав біль] і подарував йому мрії та серце. Але шлях до порятунку проходить через ніч і тіні: «Doch erst die Schatten dieser Nacht / Haben uns hierher gebracht» [та лише тіні цієї ночі привели нас сюди]. Це звучить як історія про двох людей, яких випробування зрештою звели разом.

Найяскравіший образ тут майже казковий: кохана або рятівниця «mit Hexerei und einem Schwert» [із чарами та мечем] перетинає дев’ять світів, визволяє оповідача з кайданів і повертає його до себе. Вона дає йому попіл на шкіру та чарівну траву для ран, тож магія в пісні дуже практична, майже лікувальна. Повторюваний рядок «Níu man ek heima, níu íviði» подано давньоскандинавською; його можна почути як заклинальну згадку про дев’ять світів і дев’ять лісів або гаїв. Точний переклад другого слова залежить від форми, але його повтор разом із німецьким «Hast neun Welten überquert» [ти перетнула дев’ять світів] чітко підтримує міфічну подорож. А фінальне «Mein reines Herz» [моє чисте серце] звучить просто й дуже прямо: після всього пережитого герой знову відчуває себе звільненим і поверненим до любові.

„Neun Welten“ [Devět světů] vypráví o někom, kdo byl osvobozen z pout a znovu přiveden k milované osobě. Druhá postava mu dala „Hoffnung“ [naději], vzala bolest, sny i své srdce, ale teprve „die Schatten dieser Nacht“ [stíny této noci] je podle textu přivedly tam, kde jsou. Pak přichází skoro pohádkový obraz: s kouzly a mečem někdo překoná devět světů, v temnotě osvobodí vypravěče a ošetří jeho zranění popelem na kůži a léčivou bylinou. Je to velké, trochu teatrální gesto, ale právě proto funguje.

Opakovaný verš „Níu man ek heima, níu íviði“ [Devět světů znám, devět světů] zní v jiném než německém jazyce a posiluje severský, mytický ráz písně. Text přitom zůstává velmi osobní: po cestě přes devět světů se vypravěč vrací k téže osobě a zazní „Mein reines Herz“ [Mé čisté srdce]. Vedle meče, čar a tmy tak stojí jednoduchá představa péče: někdo odstraní pouta, ošetří rány a přivede tě zpět.

En «Neun Welten», alguien recuerda a la persona que le devolvió la esperanza: «Du gabst mir Hoffnung, nahmst den Schmerz» [me diste esperanza, te llevaste el dolor]. Pero el camino hasta ese reencuentro pasa por «die Schatten dieser Nacht» [las sombras de esta noche]. La otra persona cruza nueve mundos con «Hexerei und einem Schwert» [hechicería y una espada] y, bajo la protección de la oscuridad, libera al narrador de sus cadenas. Es una escena de rescate con un aire de leyenda: espada, magia, noche y una libertad que llega desde otro mundo.

Después aparecen remedios casi rituales: «Gabst mir Asche auf die Haut» [me diste ceniza sobre la piel] y «Für die Wunden Zauberkraut» [hierbas mágicas para las heridas]. La ceniza y las hierbas no se explican como medicina real; en la letra forman parte de una curación fantástica. El estribillo repite una frase en nórdico antiguo, «Níu man ek heima, níu íviði» [recuerdo nueve mundos, nueve...], que refuerza la imagen de un viaje enorme. Al final, esa travesía tiene un destino muy concreto: «Mich zurück zu dir geführt» [me condujiste de vuelta a ti], junto a «Mein reines Herz» [mi corazón puro].

„Neun Welten“ разказва кратка, тъмна приказка за човек, който е бил върнат към някого, когото обича. В началото този човек му е дал надежда, отнел е болката и му е подарил мечти и сърце: „Du gabst mir Hoffnung, nahmst den Schmerz“ [„Ти ми даде надежда, отне болката“]. Но именно сенките на нощта са довели двамата дотук. После идва спасителят, въоръжен с магия и меч, който прекосява девет свята и освобождава героя от оковите му в закрилата на тъмнината.

Образите са много конкретни и малко диви: пепел върху кожата, вълшебна билка върху раните и пътуване през „neun Welten“ [„девет свята“]. Това не е нежно връщане у дома, а почти ритуално спасяване. Повтарящият се старонорвежки ред „Níu man ek heima, níu íviði“ [„Помня девет свята, девет гори/девет места“] звучи като заклинание и свързва песента с митичния свят на деветте свята. Най-хубавият обрат е в края: след цялата магия, битка и тъмнина героят отново е при другия, с „Mein reines Herz“ [„Моето чисто сърце“].

Το «Neun Welten» («Εννέα κόσμοι») μοιάζει με μια σκοτεινή ιστορία απελευθέρωσης και επιστροφής. Το πρόσωπο που μιλά απευθύνεται σε κάποιον που του έδωσε ελπίδα, όνειρα και την καρδιά του, αλλά πρώτα χρειάστηκε να περάσουν «Du gabst mir Hoffnung, nahmst den Schmerz» [Μου έδωσες ελπίδα, πήρες τον πόνο]. Η νύχτα και οι σκιές δεν είναι απλώς φόντο: «Doch erst die Schatten dieser Nacht / Haben uns hierher gebracht» [Μόνο οι σκιές αυτής της νύχτας μάς έφεραν ως εδώ]. Η εικόνα είναι μυθική και αρκετά κινηματογραφική: με μαγεία και σπαθί, ο αγαπημένος διασχίζει εννέα κόσμους για να φτάσει ως εκεί.

Το πιο δυνατό σημείο είναι η απελευθέρωση μέσα στο σκοτάδι: «Und mich im Schutz der Dunkelheit / Von meinen Fesseln befreit» [Και, υπό την προστασία του σκοταδιού, με ελευθέρωσες από τα δεσμά μου]. Έπειτα έρχεται σχεδόν τελετουργική θεραπεία, με στάχτη πάνω στο δέρμα και μαγικό βότανο για τις πληγές: «Gabst mir Asche auf die Haut / Für die Wunden Zauberkraut» [Μου έδωσες στάχτη στο δέρμα, μαγικό βότανο για τις πληγές]. Το επαναλαμβανόμενο «Níu man ek heima, níu íviði» [Θυμάμαι εννέα κόσμους, εννέα ίβιντι] ακούγεται σαν αρχαίο ξόρκι. Οι λέξεις είναι σε παλαιά νορδική γλώσσα και αφήνουν τη φράση λίγο μυστηριώδη, ενώ οι γερμανικοί στίχοι κάνουν ξεκάθαρο το αποτέλεσμα: ο ταξιδιώτης περνά τους εννέα κόσμους και οδηγεί τον άλλον πίσω κοντά του, στο «Mein reines Herz» [Η καθαρή μου καρδιά].

„Neun Welten“ („Devyni pasauliai“) skamba kaip tamsi, magiška kelionė pas mylimą žmogų. Pasakotojas prisimena, kad šis žmogus „Du gabst mir Hoffnung, nahmst den Schmerz“ [Tu davei man viltį, paėmei skausmą], taip pat davė svajones ir savo širdį. Vis dėlto būtent „die Schatten dieser Nacht“ [šios nakties šešėliai] atvedė juos iki dabartinės vietos, todėl daina nėra vien švelni meilės istorija. Joje yra naktis, skausmas ir išlaisvinimas.

Įspūdingiausias vaizdas priklauso paslaptingam keliautojui: „Mit Hexerei und einem Schwert / Hast du neun Welten überquert“ [Su kerais ir kalaviju / tu perėjai devynis pasaulius]. Tamsoje jis išlaisvina pasakotoją iš pančių, ant odos užberia pelenų, o žaolės naudojamos žaizdoms gydyti: „Gabst mir Asche auf die Haut / Für die Wunden Zauberkraut“ [Davei man pelenų ant odos / Žaizdoms gydyti žolelių]. Kartu kartojama senoviniu skambesiu perteikta eilutė „Níu man ek heima, níu íviði“ [Devynis pasaulius aš prisimenu, devynias girias]. Dainos pabaigoje šis kelias veda atgal pas mylimąjį ir prie „Mein reines Herz“ [mano tyros širdies].

Faunin Neun Welten on kuin pieni pohjoismainen fantasiakertomus kahdesta ihmisestä, jotka löytävät toisensa pimeyden keskeltä. Kertoja sanoo toiselle: „Du gabst mir Hoffnung, nahmst den Schmerz“ [Annoit minulle toivoa, veit kivun] ja „Gabst mir Träume und dein Herz“ [Annoit minulle unelmia ja sydämesi]. Silti juuri yön varjot johdattivat heidät tähän hetkeen. Sanoissa on kiinnostava käänne: pimeys ei ole vain uhka, vaan sen suojassa toinen voi vapauttaa kertojan kahleista.

Toinen kulkee taikuuden ja miekan avulla yhdeksän maailman halki ja tuo kertojan takaisin luokseen. Hän antaa iholle tuhkaa ja haavoihin taikayrttiä, joten auttaminen on tässä hyvin konkreettista, melkein rituaalinomaista. Toistuva muinaisnorjankielinen lause „Níu man ek heima, níu íviði“ tarkoittaa tekstin yhteydessä suunnilleen „Muistan yhdeksän maailmaa, yhdeksän metsää“. Saksankielinen nimi ja säkeistö tekevät retkestä selkeän: kyse ei ole tavallisesta matkasta, vaan suuresta ylityksestä, jonka jälkeen kertoja palautuu toiselle ja omaan puhtaaseen sydämeensä.

V texte sa láska objavuje ako cesta cez noc, bolesť a magický svet. Rozprávač hovorí, že druhá osoba mu „gabst mir Hoffnung, nahmst den Schmerz“ [dala nádej a vzala bolesť], zároveň mu dala sny aj svoje srdce. Až tiene noci však priviedli oboch na miesto, kde sa teraz nachádzajú. Nie je to pokojná romantika: pomoc prichádza v podobe čarov, meča a tmy. „Mit Hexerei und einem Schwert“ [s čarami a mečom] druhá osoba prešla cez deväť svetov a „mich im Schutz der Dunkelheit / von meinen Fesseln befreit“ [v ochrane tmy ma oslobodila od mojich pút]. To je krásne hrdinské a zároveň trochu poriadne dramatické.

Najsilnejší obraz prichádza po oslobodení: na kožu dostane popol a na rany čarovnú bylinu, teda „Gabst mir Asche auf die Haut / Für die Wunden Zauberkraut“ [dala si mi popol na kožu, na rany čarovnú bylinu]. Refrén „Níu man ek heima, níu íviði“ [pamätám si deväť svetov, deväť ...] používa staroseverské znenie a opakuje motív deviatich svetov, ktorý ladí s cestou cez nadprirodzené ríše. Napokon táto postava neprechádza deviatimi svetmi iba pre seba, ale „mich zurück zu dir geführt“ [priviedla ma späť k tebe]. Po všetkej noci, putách a liečení zostáva jednoduché oslovenie: „Mein reines Herz“ [moje čisté srdce].

“Neun Welten” acompanha uma figura que recebe esperança, sonhos e um coração, mas só chega até a outra pessoa depois de atravessar a escuridão: “Doch erst die Schatten dieser Nacht haben uns hierher gebracht” [“Mas só as sombras desta noite nos trouxeram até aqui”]. A imagem fica ainda mais fantástica quando essa pessoa cruza nove mundos “mit Hexerei und einem Schwert” [“com feitiçaria e uma espada”] para libertar alguém das próprias correntes. Não é uma descrição discreta: há magia, luta e uma missão de resgate bem clara.

O refrão repete em nórdico antigo “Níu man ek heima, níu íviði” [“Lembro de nove mundos, nove florestas”]. A frase dá à canção um ar de fórmula antiga, enquanto os versos seguintes trazem o cuidado depois do perigo: “Gabst mir Asche auf die Haut” [“Você me deu cinzas sobre a pele”] e “Für die Wunden Zauberkraut” [“Ervas mágicas para as feridas”]. No fim, quem atravessou os nove mundos leva a pessoa de volta para si, “Mich zurück zu dir geführt” [“me conduziu de volta até você”], e encontra um coração descrito simplesmente como “Mein reines Herz” [“meu coração puro”].

„Neun Welten” znaczy po niemiecku „Dziewięć światów”. Tekst brzmi jak fragment mrocznej baśni: ktoś najpierw „gab mir Hoffnung, nahm den Schmerz” [dał mi nadzieję, odebrał ból], a także podarował narratorowi marzenia i swoje serce. Dopiero jednak „die Schatten dieser Nacht” [cienie tej nocy] doprowadziły ich do obecnego miejsca. To ważny szczegół: noc nie jest tu tylko tłem, lecz siłą, przez którą bohaterowie muszą przejść.

Najbardziej niezwykła scena zaczyna się od słów „Mit Hexerei und einem Schwert” [z czarami i mieczem]. Tajemnicza osoba przemierza dziewięć światów, a pod osłoną ciemności uwalnia narratora z więzów. Potem daje mu „Asche auf die Haut” [popiół na skórę] i „für die Wunden Zauberkraut” [magiczne zioła na rany]. Jest w tym coś pięknie przesadnego: popiół, zaklęcia, miecz i zioła tworzą rytuał uzdrowienia, który kończy się powrotem do ukochanej osoby oraz słowami „Mein reines Herz” [moje czyste serce]. Powtarzany refren „Níu man ek heima, níu íviði” [Pamiętam dziewięć światów, dziewięć ...] nie jest po niemiecku i brzmi jak staronordyjska inkantacja. Dzięki niemu podróż przez światy staje się nie tylko przygodą, lecz także zaklęciem powtarzanym po odzyskaniu wolności.

„Neun Welten“ govori kroz sliku izbavljenja. Netko je govorniku najprije dao nadu, snove i svoje srce te mu uzeo bol, ali tek su „Schatten dieser Nacht“ [sjene ove noći] doveli njih dvoje do sadašnjeg trenutka. Ta je osoba prešla „mit Hexerei und einem Schwert“ [uz čaroliju i mač] kroz devet svjetova, a zatim u tami oslobodila govornika njegovih okova. Zvuči kao ljubavna priča s vrlo ozbiljnim fantasy pojačanjem: umjesto običnog ključa tu su magija, mač i cijeli svemir za prijeći.

Posebno se ističu konkretne slike njege nakon oslobođenja: „Gabst mir Asche auf die Haut“ [dala si mi pepeo na kožu], a za rane „Zauberkraut“ [čarobnu ljekovitu biljku]. Ponavljani stih na staronordijskom, „Níu man ek heima, níu íviði“ [Sjećam se devet svjetova, devet stabala], priziva mitski svijet devet svjetova i vraća pjesmu njezinoj središnjoj slici putovanja. Na kraju se osoba ne vraća samo nekome, nego ga „zurück zu dir geführt“ [odvela natrag tebi], do njegova „reinen Herz“ [čistog srca].

In “Neun Welten” spreekt iemand een geliefde toe die eerst hoop, dromen en haar hart gaf, en daarna de pijn wegnam. Toch waren het volgens de tekst juist “die Schatten dieser Nacht” [de schaduwen van deze nacht] die hen op dit punt brachten. De geliefde verschijnt bijna als een magische redder: met hekserij en een zwaard trekt die persoon door negen werelden, bevrijdt de spreker in het donker van haar boeien en brengt haar terug naar zich toe.

De beelden worden steeds tastbaarder: as op de huid, geneeskrachtig kruid op de wonden, en uiteindelijk een “reines Herz” [puur hart]. Tussen de Duitse regels klinkt telkens “Níu man ek heima, níu íviði”, een Oudnoordse zin die ongeveer verwijst naar “negen werelden” en “negen wouden”. Daardoor krijgt de redding een mythische sfeer, terwijl de kern heel direct blijft: iemand is gewond en gebonden geweest, en een geliefde heeft een lange, gevaarlijke tocht gemaakt om die persoon vrij en weer thuis te krijgen.

„Neun Welten” spune o poveste de salvare prin întuneric și magie. Persoana căreia i se adresează cântecul a oferit speranță, a luat durerea și a dăruit „Träume und dein Herz” [vise și inima ta]. Totuși, apropierea lor nu s-a născut într-un loc liniștit: „Doch erst die Schatten dieser Nacht / Haben uns hierher gebracht” [Dar abia umbrele acestei nopți ne-au adus aici]. E o formulare frumoasă și puțin misterioasă: noaptea, de obicei un obstacol, devine drumul spre întâlnirea lor.

Apoi imaginile devin de basm. Cu vrăji și sabie, această figură traversează „neun Welten” [nouă lumi] și îl eliberează pe narator din lanțuri, „im Schutz der Dunkelheit” [sub protecția întunericului]. Îi pune cenușă pe piele și ierburi magice pe răni, apoi îl conduce înapoi acasă. Repetiția „Níu man ek heima, níu íviði” [Îmi amintesc nouă lumi, nouă «íviði», un termen vechi păstrat în cântec] leagă povestea de o formulă nordică arhaică. Iar finalul, „Mein reines Herz” [Inima mea curată], sună simplu și direct după toată aventura: după lume traversată, vrăji și răni, ceea ce a fost salvat este inima.

”Neun Welten” berättar om någon som först ger berättaren hopp, drömmar och sitt hjärta: ”Du gabst mir Hoffnung, nahmst den Schmerz” [Du gav mig hopp och tog bort smärtan]. Men vägen till återföreningen går genom nattens skuggor. Med ”Hexerei und einem Schwert” [trolldom och ett svärd] korsar den andra personen nio världar och befriar berättaren ur sina bojor i mörkrets skydd. Det är fantasybilder, men handlingen är tydlig: någon gör en farlig resa för att föra en fången person tillbaka.

Detaljerna är härligt dramatiska: aska stryks på huden, och läkande örter läggs på såren. ”Gabst mir Asche auf die Haut” [Du gav mig aska på huden] låter nästan som en magisk ritual, medan ”Für die Wunden Zauberkraut” [magisk ört för såren] gör hjälpen konkret. Refrängen ”Níu man ek heima, níu íviði” [nio världar minns jag, nio ...] är på fornnordiska och återkommer som en besvärjelse. Sången lämnar den sista betydelsen öppen, men slutar med orden ”Mein reines Herz” [mitt rena hjärta], efter att resan fört berättaren tillbaka till den som räddade honom eller henne.

В «Neun Welten» немецкая группа Faun рассказывает почти сказочную историю освобождения. Один человек дал герою надежду, забрал боль, подарил мечты и сердце, но именно «die Schatten dieser Nacht» [«тени этой ночи»] привели их к нынешнему моменту. Затем появляется спаситель с колдовством и мечом: «Mit Hexerei und einem Schwert / Hast du neun Welten überquert» [«С колдовством и мечом / ты пересёк девять миров»]. Число девять здесь прямо повторяется в тексте, а не просто украшает его: путь выглядит огромным и опасным.

Самая сильная деталь для меня — освобождение во тьме: «mich im Schutz der Dunkelheit / von meinen Fesseln befreit» [«под защитой темноты / освободил меня от моих оков»]. После этого спаситель лечит героя: оставляет на коже пепел и даёт «Zauberkraut» [«волшебную лечебную траву»] для ран. Припев «Níu man ek heima, níu íviði» звучит на древнеисландском и повторяет образ девяти миров и лесов, тогда как немецкие куплеты рассказывают саму историю. В финале герой возвращён к тому, кто его спас, и называет себя «mein reines Herz» [«моё чистое сердце»].

Step into a world of myth and magic with Faun's song "Wainamoinen"! The song tells the story of a legendary hero named Wainamoinen, who possesses an incredible gift: his music is pure magic. When he plays his harp and sings, wonderful things happen. His songs are described as being made of silver and gold, and they have the power to make it rain precious metals!

The music is so enchanting that it calls to all the creatures of the forest. The lyrics tell us that every animal, even the bear, comes closer to hear the beautiful sound of the harp. But this powerful music doesn't just come from skill; it comes from deep emotion. Wainamoinen sings with so much hope and longing that he cries tears as big as birch leaves, showing the immense feeling behind his magical gift.

Dans « Neun Welten », le récit ressemble à une petite légende fantastique. Une personne s’adresse à quelqu’un qui lui a rendu l’espoir, a pris sa douleur et lui a donné « Träume und dein Herz » [des rêves et ton cœur]. Pourtant, ce sont « erst die Schatten dieser Nacht » [d’abord les ombres de cette nuit] qui les ont conduits jusque-là. L’image est sombre, mais très concrète : la nuit n’est pas seulement un décor, elle semble être l’épreuve qui a rendu leur rencontre possible.

Le personnage aimé traverse neuf mondes « mit Hexerei und einem Schwert » [avec de la magie et une épée], puis libère le narrateur de ses chaînes sous la protection de l’obscurité. Il soigne ensuite ses blessures avec « Asche auf der Haut » [de la cendre sur la peau] et une « Zauberkraut » [herbe magique]. Le refrain en vieux norrois, « Níu man ek heima, níu íviði » [je me souviens de neuf mondes, de neuf bois ou forêts], donne à cette aventure une dimension mythique. Après ce voyage, le sauveur ramène la personne « zurück zu dir » [vers toi], jusqu’à son « reines Herz » [cœur pur]. C’est une chanson de délivrance, avec une bonne dose de magie, de blessures et d’épée : franchement, une façon assez spectaculaire de dire merci.

“Neun Welten” fortæller i stærke fantasybilleder om en person, der bliver reddet af en anden. Først kommer taknemmeligheden: “Du gabst mir Hoffnung, nahmst den Schmerz” [Du gav mig håb og tog smerten], og den anden gav også drømme og sit hjerte. Men vejen til friheden går gennem natten og skyggerne. Med “Hexerei und einem Schwert” [trolddom og et sværd] krydser redderen ni verdener og befrier fortælleren fra sine lænker i mørket. Det er stort og næsten eventyrligt, men også meget konkret: smerte, fanger, sår og en person, der bliver ført tilbage.

Efter redningen kommer plejen: “Gabst mir Asche auf die Haut” [Du gav mig aske på huden] og “Für die Wunden Zauberkraut” [magisk urt til sårene]. Asken og urterne gør billedet både mystisk og fysisk, som en gammel helbredelsesritual. Omkvædet, “Níu man ek heima, níu íviði” [Jeg husker ni verdener, ni ...], er på oldnordisk og giver sangen forbindelse til nordisk mytestof. Den præcise betydning af det sidste, arkaiske ord er ikke tydelig i den tekstform her, men “ni verdener” passer direkte sammen med rejsen gennem ni verdener. Til sidst er personen ført tilbage til den, der reddede dem, med ordene “Mein reines Herz” [Mit rene hjerte].

»Neun Welten« pripoveduje o osebi, ki jo je druga oseba najprej obdarila z upanjem, sanjami in svojim srcem, nato pa jo skozi temo rešila iz vezi. Vrstica »Du gabst mir Hoffnung, nahmst den Schmerz« [Dal/-a si mi upanje in odvzel/-a bolečino] zveni zelo neposredno, skoraj kot zahvala. Toda pesem ne skriva, da je bilo treba do tega trenutka priti skozi nočne sence: »Doch erst die Schatten dieser Nacht / Haben uns hierher gebracht« [Toda šele sence te noči so naju pripeljale sem].

Nato se prizor spremeni v skoraj mitično pustolovščino. Rešitelj prečka devet svetov »mit Hexerei und einem Schwert« [s čarovnijo in mečem], osvobodi pripovedovalca v zaščiti teme ter mu na kožo nanese pepel in za rane podari zdravilno zelišče. To je precej nenavadna, a močna podoba: pomoč ni nežna pravljica, temveč nekaj, kar vključuje čarovnijo, orožje, pepel in zdravljenje. Ponavljajoči se staronordijski verz »Níu man ek heima, níu íviði« [Devet svetov se spominjam, devet gozdov oziroma gozdnatih krajev] razširi zgodbo v nordijsko domišljijo. Na koncu ostane preprosta izjava »Mein reines Herz« [Moje čisto srce], kot znamenje, da je osvoboditev vrnila tudi notranjo nedolžnost.