Learn French With Patrick Bruel with these 23 Song Recommendations (Full Translations Included!)

In „Encore Une Fois“ singt Patrick Bruel über eine Liebe, die nach früheren Enttäuschungen noch einmal beginnt. Gleich am Anfang heißt es: „Lorsque l'amour est tombé par terre“ [Wenn die Liebe zu Boden gefallen ist]. Man glaubt zwar, daran zu sterben, aber man überlebt. Der Erzähler weiß, dass sein Herz schon Erfahrungen gesammelt hat, und sagt trotzdem: „Comme si t'étais la première“ [Als wärst du die Erste]. Das ist ehrlich, ein bisschen verrückt und wunderbar direkt: „C'est beau, c'est con, ouais, c'est la vie“ [Es ist schön, es ist blöd, ja, so ist das Leben].

Der Refrain macht aus diesem neuen Versuch ein entschlossenes „Encore une fois, encore plus fort“ [Noch einmal, noch stärker]. Obwohl beide vielleicht schon gesagt haben: „On se dit plus jamais“ [Man sagt sich: nie wieder], ist die Liebe stärker als ihre Vorsätze. Die zweite Strophe wird ganz konkret: An der Seine ist schönes Wetter, andere Paare schieben Kinderwagen, und die beiden gehen langsam weiter. „Dedans on reste des ados“ [Innen bleiben wir Teenager] bedeutet hier: Nach außen sind sie durch ihre alten Geschichten verändert, doch miteinander fühlen sie sich wieder jung. Während er ihren Rücken streichelt, denkt er nicht an einen festen Plan. Sie wollen sehen, wohin der Wind sie führt.

Patrick Bruel’s "Encore Une Fois" (Once Again) is a joyful pep-talk for hearts that have already crashed and burned. The singer picks up the pieces of yesterday’s heartbreak, dusts them off, and promises a great deal: a reused yet still beating heart that is "less naïve than yesterday" but ready to love like it’s the very first time.

Every "Encore une fois, encore plus fort" (One more time, even stronger) in the chorus punches home the idea that carrying old scars can actually make new love bolder. Bruel paints an irresistibly Parisian scene—sunny strolls along the Seine, couples wheeling baby carriages, gentle back-caresses—then shrugs, "We’ll see where the wind takes us." The message is clear: say "never again" all you want, love will keep barging in, louder and brighter than before, and that’s exactly what makes life thrilling.

Ever wondered what a superhero looks like without a cape or a spotlight? Héros invites us to notice those everyday champions who slip through history books yet change lives with quiet courage. Patrick Bruel turns his lyrics into a magnifying glass, zooming in on nurses sprinting through hospital corridors, firefighters braving flames, poets who die for their words, and countless helpers who gift us hope with nothing more than a smile.

Across the song, Bruel strings together heartfelt "merci" moments, reminding us that true heroism often hides in humility. By saluting the unnamed, he encourages listeners to celebrate small acts of kindness, recognize the power of self-sacrifice, and maybe even see a bit of hero in themselves. It is a melodic tribute to the invisible pillars of humanity, wrapped in warm French pop.

Pour La Vie is Patrick Bruel’s warm, nostalgic postcard to the friends who shared his teenage summers. The lyrics open on a movie-like scene at the end of June: hugs, handshakes, and the promise of “one for all and all for one.” Everyone boards a different train, then real life rolls in. Careers, children, romances, arguments, and reconciliations pile up, and the once-tight crew drifts apart almost without noticing. Far from bitter, Bruel smiles at the wrinkles and the blurred memories, repeating “C’est la vie”—that is life.

The chorus flips the usual lament on its head. Instead of fighting time, the singer salutes it. Life may “give us wrinkles at the corner of the eyes and the heart,” yet it also teaches that love and friendship can survive clumsy choices, missed phone calls, and years of silence. The message is simple and uplifting: accept the unpredictable ride, keep your sense of humor, and remember that the bonds you forge—however battered—are “pour la vie,” for life.

In “Encore Une Fois” zingt Patrick Bruel over opnieuw verliefd worden nadat liefde eerder hard is gevallen. De verteller zegt: « Lorsque l’amour est tombé par terre » [Wanneer de liefde op de grond is gevallen]. Je denkt dat je eraan zult sterven, maar je overleeft. Daarom maakt hij een grappige, bijna brutale grap: « Dis-toi que tu vas faire une affaire, vu que mon cœur a déjà servi » [Denk maar dat je een goede deal krijgt, want mijn hart is al gebruikt]. Hij is minder naïef dan vroeger, maar houdt vandaag van haar alsof zij de eerste is. « C’est beau, c’est con, ouais, c’est la vie » [Het is mooi, het is stom, ja, zo is het leven] zegt precies hoe tegenstrijdig dat voelt.

Het refrein kiest zonder veel omwegen voor een nieuwe kans: « Encore une fois, encore plus fort » [Nog één keer, nog sterker]. Ze hebben misschien gezworen: « On se dit plus jamais » [We zeggen tegen elkaar: nooit meer], maar liefde blijkt sterker dan hun plannen. Hun oude verhalen hebben hen getekend, toch nemen ze deze nieuwe relatie aan als een cadeau. Buiten zijn ze veranderd door alles wat ze hebben meegemaakt; vanbinnen voelen ze zich weer tieners. De scène langs de Seine, de rivier in Parijs, is heerlijk alledaags: andere stellen duwen kinderwagens, terwijl hij haar rug streelt en zegt dat ze wel zien waar de wind hen brengt. Geen grote belofte dus, alleen samen verdergaan, nu en hier.

»Encore Une Fois« pomeni »Še enkrat«. Patrick Bruel v tej pesmi govori o ljubezni po preteklem razočaranju: ko ljubezen pade na tla, človek misli, da bo umrl, a vendar preživi. Novi osebi skoraj hudomušno reče, da je njegovo srce že uporabljeno, zato bo ona dobila »dobro kupčijo«. Čeprav je danes manj naiven kot včeraj, jo ljubi, kot da bi bila njegova prva ljubezen. V verzu »C’est beau, c’est con, ouais, c’est la vie« [Lepo je, neumno je, ja, takšno je življenje] je nekaj zelo neposrednega in simpatično samokritičnega.

Refren vztraja pri tem, da se človeka lahko po vseh obljubah »nikoli več« vseeno zaljubita »še enkrat, še močneje«. Njuna stara zgodba ju zaznamuje, vendar novo ljubezen sprejmeta kot darilo. Sprehod ob Seni, pari z otroškimi vozički in nežno božanje po hrbtu ustvarijo miren prizor, v katerem se odrasla človeka znotraj še vedno počutita kot najstnika. »On verra bien où le vent nous mène« [Bomo že videli, kam naju bo odnesel veter] pomeni, da prihodnosti ne načrtujeta do zadnje podrobnosti. Za zdaj je dovolj, da sta skupaj, tukaj in zdaj.

U pjesmi „Encore Une Fois” („Još jednom”) Patrick Bruel govori o ljubavi koja dolazi nakon razočaranja. Srce je već „palo na zemlju”, ali čovjek ipak preživi: „Lorsque l'amour est tombé par terre, on croit mourir mais on survit” („Kad ljubav padne na zemlju, mislimo da ćemo umrijeti, ali preživimo”). Zato je pripovjedač manje naivan nego prije, a ipak voli novu osobu kao da mu je prva. Njegova iskrenost je pomalo duhovita i vrlo izravna: „C'est beau, c'est con, ouais, c'est la vie” („Lijepo je, glupo je, da, takav je život”).

Refren se vrti oko odluke da se voli „encore une fois, encore plus fort” („još jednom, još jače”), čak i kad su oboje govorili da više nikad neće riskirati. Stare priče ostavile su trag, ali novu vezu doživljavaju kao dar. Slika uz Seinu, parišku rijeku, posebno je nježna: vani parovi guraju dječja kolica, a njih dvoje bez žurbe hodaju, on joj miluje leđa i puštaju da ih vjetar odvede kamo želi. S godinama su se promijenili, ali iznutra se i dalje osjećaju kao tinejdžeri. Lijepa je to pjesma o drugoj prilici, bez velikih obećanja, samo s jasnim izborom: sada su zajedno i ponovno će pokušati.

В «Encore Une Fois» Патрик Брюэль поёт о любви, которая приходит после разочарования. Сердце уже «упало на землю»: «Lorsque l'amour est tombé par terre» [Когда любовь упала на землю]. Герой признаёт, что после такого человек думает, будто умирает, но всё-таки выживает. Его самоирония особенно хороша в строке «Dis-toi que tu vas faire une affaire» [Считай, тебе повезло со сделкой]: он шутит, что его сердце уже было в употреблении, зато сам он теперь менее наивен. И всё же новую женщину он любит «comme si t'étais la première» [как будто ты первая].

Припев звучит как решение рискнуть ещё раз: «On se dit plus jamais, mais on peut aimer» [Мы говорим себе: больше никогда, но всё-таки можем любить]. «Encore une fois, encore plus fort» [Ещё раз, ещё сильнее] здесь не обещание идеальной жизни, а упрямое «попробуем сейчас». В следующем куплете прошлые истории оставляют след, но нынешняя любовь воспринимается как подарок. Пара идёт вдоль Сены, вокруг другие пары толкают детские коляски, а герой нежно касается спины любимой. Снаружи они уже не те наивные люди, что раньше, но внутри «on reste des ados» [мы остаёмся подростками]. Ветер ещё решит, куда их занесёт, а пока они просто идут рядом и позволяют новой любви случиться.

I “Encore Une Fois” (“Endnu en gang”) synger Patrick Bruel om at turde elske efter et brud. Kærligheden er faldet på jorden, og hjertet har allerede været brugt, men fortælleren opdager, at han ikke længere er så naiv som før: alligevel elsker han den nye person, som om hun var den første. Linjen “C’est beau, c’est con, ouais, c’est la vie” [Det er smukt, det er dumt, ja, sådan er livet] er dejligt ligefrem. Og “faire une affaire” [gøre en god handel] lyder som en spøgefuld måde at sige, at den anden får et hjerte med erfaring, ikke et helt ubrugt et.

Omkvædet vender tilbage som et løfte: “Encore une fois, encore plus fort” [Endnu en gang, endnu stærkere]. De siger måske aldrig mere, men kærligheden viser sig at være stærkere end både fornuft og gamle beslutninger. I det næste billede går de langs Seinen i Paris, mens andre par skubber barnevogne. De er mærkede af deres tidligere historier og ved, at de ikke er de samme udenpå, men indeni føler de sig stadig som teenagere. Han kærtegner hendes ryg, de har ikke travlt, og de lader vinden bestemme, hvor de ender. Det er en varm og lidt fræk sang om at give kærligheden én chance mere, selv når man troede, man var færdig med den.

I «Encore Une Fois» synger Patrick Bruel om å våge å elske etter at kjærligheten allerede har gått i stykker. Fortelleren sier: «Lorsque l'amour est tombé par terre» [Når kjærligheten har falt i bakken], og innrømmer at man tror man skal dø, men likevel overlever. Hjertet hans har «déjà servi» [allerede vært brukt], så han er mindre naiv enn før. Likevel elsker han den nye personen «comme si t'étais la première» [som om du var den første]. Det er både litt dumt og helt menneskelig, slik han sier det rett ut: «C'est beau, c'est con, ouais, c'est la vie» [Det er vakkert, det er teit, ja, sånn er livet].

Om igjen, og enda sterkere: Det er kjernen i refrenget. De har kanskje sagt «plus jamais» [aldri mer], men kjærligheten viser seg å være sterkere enn både «toi et moi» [deg og meg]. Bildene blir varme og konkrete i verset om en solfylt dag langs Seinen i Paris, der par triller barnevogner. Ordet «landaus» betyr barnevogner, ikke en romantisk metafor, og akkurat det hverdagslige gjør scenen fin. Utenpå er de merket av gamle historier, mens de inni seg fortsatt er tenåringer. Han stryker henne over ryggen, de har ingen hast, og lar vinden bestemme hvor de skal. Det føles som et forsiktig nytt forsøk, men med mer erfaring enn sist.

En «Encore Une Fois», Patrick Bruel canta sobre volver a amar después de una decepción. La canción empieza con una imagen directa: «Lorsque l'amour est tombé par terre» [cuando el amor cayó al suelo]. Aunque uno cree que va a morir, sobrevive, y el narrador admite que su corazón «a déjà servi» [ya ha sido usado], es decir, ya ha conocido el amor y las heridas. Aun así, mira a la persona que tiene delante «comme si t'étais la première» [como si fueras la primera]. La frase «C'est beau, c'est con, ouais» [es bonito, es tonto, sí] suena casi como una sonrisa ante esa contradicción: después de decir “nunca más”, ahí están otra vez, queriendo amar «encore une fois, encore plus fort» [una vez más, aún más fuerte].

La segunda parte muestra a dos adultos marcados por sus historias, pero todavía jóvenes por dentro: «Dedans on reste des ados» [por dentro seguimos siendo adolescentes]. Caminan junto al Sena, en París, mientras ven pasar a parejas con carritos de bebé; no tienen prisa, y él le acaricia la espalda. «On verra bien où le vent nous mène» [ya veremos adónde nos lleva el viento] deja el futuro abierto. Lo importante ocurre «maintenant et c'est là» [ahora y aquí]: no una promesa perfecta, sino la decisión sencilla y valiente de darse otra oportunidad.

Στο «Encore Une Fois», ο Patrick Bruel μιλά για έναν έρωτα που έρχεται αφού έχει προηγηθεί απογοήτευση. «Lorsque l'amour est tombé par terre» [Όταν η αγάπη έπεσε στο έδαφος] και «On croit mourir mais on survit» [Νομίζουμε πως θα πεθάνουμε, αλλά επιβιώνουμε]. Ο αφηγητής δεν είναι πια τόσο αφελής, όμως ερωτεύεται τη γυναίκα «comme si t'étais la première» [σαν να ήσουν η πρώτη]. Η φράση «Vu que mon cœur a déjà servi» [Αφού η καρδιά μου έχει ήδη χρησιμοποιηθεί] είναι μια παιχνιδιάρικη εικόνα: η καρδιά του δεν είναι καινούργια, αλλά εξακολουθεί να λειτουργεί. Και όταν λέει «C'est beau, c'est con, ouais, c'est la vie» [Είναι όμορφο, είναι χαζό, ναι, έτσι είναι η ζωή], παραδέχεται χωρίς πολλά στολίδια πόσο παράλογο και όμορφο μπορεί να είναι να αγαπάς ξανά.

Το ρεφρέν επιμένει στην ιδέα μιας δεύτερης ευκαιρίας: «Encore une fois, encore plus fort» [Για άλλη μία φορά, ακόμη πιο δυνατά]. Οι δυο τους έχουν πει «plus jamais» [ποτέ ξανά], όμως η αγάπη αποδεικνύεται «plus forte que toi et moi» [πιο δυνατή από εσένα κι από εμένα]. Η εικόνα μεταφέρεται δίπλα στον Σηκουάνα, τον γνωστό ποταμό του Παρισιού: έχει καλό καιρό, ζευγάρια σπρώχνουν καροτσάκια και εκείνος χαϊδεύει την πλάτη της. Έξω, οι παλιές ιστορίες τούς έχουν αλλάξει· μέσα τους, όμως, «on reste des ados» [μένουμε έφηβοι]. Δεν υπόσχονται ότι ξέρουν πού πηγαίνουν. Προς το παρόν, είναι μαζί, εδώ και τώρα, και θα δουν πού θα τους οδηγήσει ο άνεμος.

„Encore Une Fois” („Jeszcze raz”) opowiada o miłości po przejściach. Podmiot liryczny przyznaje, że kiedy miłość „est tombé par terre” [upadła na ziemię], człowiek myśli, że umrze, ale jednak przeżywa. Nie jest już tak naiwny jak wcześniej, a mimo to kocha nową osobę „comme si t’étais la première” [tak, jakbyś była pierwsza]. To bardzo szczere, trochę bezczelne i nawet zabawne: serce jest już po przejściach, lecz uczucia wcale nie słuchają rozsądku. Francuskie „c’est con” oznacza tu coś w rodzaju „to głupie”, „to niedorzeczne”, ale właśnie taka jest według piosenki miłość.

Refren mówi o decyzji, by spróbować jeszcze raz, „encore plus fort” [jeszcze mocniej], mimo że wcześniej obiecywało się sobie „plus jamais” [już nigdy]. Para jest naznaczona dawnymi historiami, ale traktuje nową relację jak prezent. W obrazie znad Sekwany spacerują zakochani z wózkami, a bohater delikatnie głaszcze plecy ukochanej osoby. Na zewnątrz wiedzą, że nie są już tacy sami, lecz w środku nadal czują się jak nastolatkowie. Nie planują wszystkiego z góry. Jest piękna pogoda, są blisko siebie i mówią: zobaczymy, dokąd poniesie nas wiatr.

„Encore Une Fois” înseamnă „Încă o dată”, iar cântecul pornește de la o iubire care a căzut și a lăsat urme. Naratorul recunoaște că „Lorsque l'amour est tombé par terre” [Când iubirea a căzut la pământ], ai impresia că mori, dar supraviețuiești. Are deja experiență și nu mai este la fel de naiv ca înainte, însă se îndrăgostește de această persoană „comme si t'étais la première” [ca și cum ai fi prima]. Replica „C'est beau, c'est con, ouais, c'est la vie” [E frumos, e prostesc, da, asta e viața] este directă și puțin amuzată: dragostea pare și minunată, și absurdă în același timp.

Refrenul schimbă promisiunea „niciodată” într-o alegere curajoasă: „On se dit plus jamais, mais on peut aimer” [Ne spunem niciodată, dar putem iubi]. Cei doi poartă povești vechi și știu că nu mai sunt aceiași, însă primesc relația de acum ca pe un cadou. Apoi apare o scenă liniștită de-a lungul Senei, fluviul care trece prin Paris: cupluri împing cărucioare pentru copii, iar naratorul îi mângâie spatele persoanei iubite. „Dehors on sait qu'on est plus les mêmes, dedans on reste des ados” [Afară știm că nu mai suntem aceiași, înăuntru rămânem adolescenți] spune frumos că experiența maturizează, dar îndrăgostirea încă păstrează ceva tânăr. Pentru el, iubirea este mai puternică decât planurile și decât cei doi, aici și acum, „encore une fois, encore plus fort” [încă o dată, și mai puternic].

Patrick Bruelin ”Encore Une Fois” kertoo rakkaudesta, joka alkaa uudelleen, vaikka edelliset suhteet ovat jättäneet jälkensä. Heti alussa puhuja myöntää, että kun rakkaus kaatuu maahan, luulee kuolevansa, mutta selviää silti. Hän heittää tilanteeseen kuivaa huumoria: ”Vu que mon cœur a déjà servi” [koska sydämeni on jo ollut käytössä]. Sydän ei siis ole uusi eikä naarmuton, mutta siitä huolimatta hän rakastaa toista ”comme si t’étais la première” [kuin olisit ensimmäinen]. Ajatus on yhtä aikaa romanttinen ja vähän hupsu: kokemukset ovat opettaneet, mutta uusi rakkaus saa ihmisen heittäytymään silti.

Kertosäkeen ”Encore une fois, encore plus fort” [vielä kerran, vielä voimakkaammin] lupaus voittaa aiemman päätöksen olla rakastamatta enää koskaan. Rakkaus tuntuu heidän mielestään suuremmalta kuin heidän omat päätöksensä: ”C’est plus fort que toi et moi” [se on vahvempaa kuin sinä ja minä]. Toisessa säkeistössä pari kävelee Seinen varrella Pariisissa, näkee lastenvaunuja työntäviä pareja ja kulkee rauhassa eteenpäin. Ulospäin he eivät ole enää samoja kuin ennen, mutta sisällä he tuntevat olevansa yhä teinejä. ”On verra bien où le vent nous mène” [nähdään, minne tuuli meidät vie] jättää tulevaisuuden avoimeksi. Tärkeää on juuri tämä hetki, toisen selän silittäminen ja rohkeus yrittää vielä kerran.

„Encore Une Fois“ [Ještě jednou] je píseň o lásce, která přichází po zklamání. Vypravěč ví, že po pádu lásky člověk neumře, i když to tak chvíli vypadá: „Lorsque l'amour est tombé par terre, on croit mourir mais on survit“ [Když láska padne k zemi, myslíme si, že zemřeme, ale přežijeme]. Jeho srdce už podle něj „a déjà servi“ [už bylo použité], takže už není naivní jako dřív. Přesto se do nové lásky vrhá, jako by byla úplně první. Vtipně i trochu bezohledně tomu říká „C'est beau, c'est con“ [Je to krásné, je to pitomé]. Přesně v tom je kouzlo písně: dva lidé si mohou říkat „plus jamais“ [už nikdy], ale láska je někdy silnější než jejich předsevzetí.

Druhá část ukazuje dvojici spolu venku u Seiny, pařížské řeky. Kolem projíždějí páry s kočárky, zatímco oni nikam nespěchají a jeden hladí druhého po zádech: „Rien ne presse, je caresse ton dos“ [Nic nespěchá, hladím tě po zádech]. Jejich staré příběhy je poznamenaly, ale tento nový vztah berou jako dar. Navenek už nejsou stejní jako dřív, uvnitř se však pořád cítí jako „des ados“ [teenageři]. Refrén „Encore une fois, encore plus fort“ [Ještě jednou, ještě silněji] proto zní jako rozhodnutí zkusit lásku znovu, právě teď, bez slibu, kam je zavane vítr.

Patrick Brueli laul „Encore Une Fois” räägib armastusest, mis tuleb pärast haiget saamist tagasi. Laulja tunnistab, et kui armastus „est tombé par terre” [on maha kukkunud], tundub hetkeks, et nüüd on kõik läbi, kuid tegelikult elatakse see üle. Ta on varasemast vähem naiivne, tema süda on juba „kasutatud”, ja ometi armastab ta seda inimest nagu esimest korda. Väljend „faire une affaire” tähendab siin umbes „hea tehingu teha”: see on üpris naljakas ja otsekohene viis öelda, et teisel inimesel on võimalus saada süda, millel on juba kogemusi.

Korduv „Encore une fois, encore plus fort” [veel kord, veel tugevamalt] lükkab kõrvale lubaduse „mitte kunagi enam”. Mineviku lood on nad küll ära märkinud, kuid sellest suhtest võetakse vastu kingitus. Nad jalutavad Seine’i ääres, Pariisi tuntud jõe kaldal, näevad paare lapsevankritega ja liiguvad rahulikult edasi. Väliselt pole nad enam samad inimesed, kuid sees tunnevad nad end ikka teismelistena. Rea „C’est beau, c’est con, ouais, c’est la vie” [see on ilus, see on rumal, jah, selline elu on] otsekohene „con” on kõnekeelne sõna tähendusega „rumal” või „totter”. Just see teebki loo armsaks: nad ei tea, kuhu tuul neid viib, kuid praegu on nad koos, tema käsi teise seljal, ja armastus on tugevam kui mõlema ettevaatlikkus.

In “Encore Une Fois”, Patrick Bruel racconta un amore che arriva dopo una delusione. Quando l’amore “est tombé par terre” [è caduto a terra], si pensa di morire, ma poi si sopravvive. Il narratore non è più ingenuo di ieri e considera il proprio cuore già “usato”, con un’immagine ironica e un po’ amara: “Vu que mon cœur a déjà servi” [visto che il mio cuore è già stato usato]. Eppure ama la nuova persona “comme si t’étais la première” [come se tu fossi la prima]. “C’est beau, c’est con” [è bello, è stupido] dice con franchezza: amare di nuovo può sembrare una pessima idea, ma succede lo stesso.

Il ritornello insiste su “Encore une fois, encore plus fort” [ancora una volta, ancora più forte]. I due si erano promessi “mai più”, però l’amore si rivela più forte della loro prudenza e delle loro storie passate. La scena poi si sposta lungo la Senna: è una bella giornata, le coppie spingono carrozzine e lui accarezza la schiena dell’altra persona. Fuori, “on n’est plus les mêmes” [non siamo più gli stessi], mentre dentro restano adolescenti, pronti a vedere dove li porterà il vento. È una canzone che sceglie di rischiare ancora, proprio adesso, senza pretendere di sapere come finirà.

В „Encore Une Fois“ Патрик Брюел разказва за любов, която идва след разочарование. Когато „l’amour est tombé par terre“ [любовта е паднала на земята], човек вярва, че ще умре от болка, но оцелява. Гласът в песента вече не е толкова наивен, защото сърцето му „a déjà servi“ [вече е било употребявано], но въпреки това обича другия „comme si t’étais la première“ [сякаш си първата]. „C’est beau, c’est con, ouais, c’est la vie“ [Красиво е, глупаво е, да, това е животът] звучи едновременно нежно и съвсем безцеремонно. А „faire une affaire“ [да сключиш добра сделка] е разговорен израз: той се шегува, че другият получава сърце с история, а не чисто ново.

Припевът обръща обещанието „никога повече“ с главата надолу: „On peut aimer encore une fois“ [Можем да обичаме още веднъж], и то „encore plus fort“ [още по-силно]. Двамата носят белезите на старите си истории, но приемат тази любов като подарък. В най-топлата сцена вървят край Сена, покрай двойки с бебешки колички; навън вече не са същите хора, а отвътре „on reste des ados“ [оставаме тийнейджъри]. Той гали гърба ѝ и не бърза да знае какво ще стане: „On verra bien où le vent nous mène“ [Ще видим накъде ще ни отведе вятърът].

Patrick Bruel’in Fransa’dan gelen bu şarkısı, aşk yüzünden daha önce incinmiş iki insanın yeniden birbirine yaklaşmasını anlatıyor. Anlatıcı, “Lorsque l’amour est tombé par terre” [Aşk yere düştüğünde] diyerek bir ilişkinin bitmesini doğrudan ve biraz sert bir görüntüyle anlatıyor. İnsan o anda ölecekmiş gibi hissediyor, ama hayatta kalıyor. Üstelik kalbi “déjà servi” [daha önce kullanılmış] olduğu için, yeni aşka girerken kendini deneyimli sanıyor. Yine de karşısındaki kişiyi “comme si t’étais la première” [sanki ilk aşkıymışsın gibi] seviyor. “C’est beau, c’est con, ouais, c’est la vie” [Güzel, aptalca, evet, hayat bu] dizesi ise aşkın hem harika hem de insanı şaşırtacak kadar mantıksız olabileceğini kabul eden komik derecede açık sözlü bir yorum.

Nakarattaki “Encore une fois, encore plus fort” [Bir kez daha, hem de daha güçlü] sözü, “bir daha asla” diyen insanların yine de sevebildiğini söylüyor. Geçmiş hikâyelerin izleri üzerlerinde duruyor, fakat bu yeni ilişkiyi bir hediye gibi kabul ediyorlar. Dışarıda artık aynı insanlar olmadıklarını biliyorlar; içeride ise hâlâ genç âşıklar gibiler. Seine Nehri boyunca yürürken bebek arabası süren çiftleri görüyor, anlatıcı da sevgilisinin sırtını okşuyor: “Rien ne presse” [Acele yok]. Sonucun nereye varacağını bilmiyorlar, rüzgârın onları götüreceği yeri bekliyorlar. Şarkının tatlı tarafı burada: büyük sözler vermek yerine, şu ana tutunuyorlar ve aşkı bir kez daha, bu defa daha güçlü deniyorlar.

Patriks Brūels, Francijas dziedātājs, šajā dziesmā stāsta par mīlestību, kas atgriežas pēc sāpīgas pagātnes. Kad mīlestība ir “tombé par terre” [nokritusi zemē], cilvēks domā, ka nomirs, tomēr izdzīvo. Dziedātājs vairs nav tik naivs kā agrāk, jo viņa sirds jau ir “servi” [lietota, pieredzējusi attiecības], bet viņš otru cilvēku iemīl no jauna tā, “comme si t’étais la première” [it kā tu būtu pirmā]. Rinda “C’est beau, c’est con, ouais, c’est la vie” [Tas ir skaisti, tas ir muļķīgi, jā, tāda ir dzīve] ir patīkami tieša: mīlestība reizēm šķiet gan brīnišķīga, gan pilnīgi neprātīga.

Atkārtojošais “Encore une fois, encore plus fort” [Vēl vienu reizi, vēl stiprāk] kļūst par dziesmas sirdi. Lai gan abi saka “plus jamais” [nekad vairs], viņi tomēr izvēlas mīlēt vēlreiz, jo šī sajūta ir stiprāka par viņiem abiem un notiek “maintenant et c’est là” [tagad un tieši šeit]. Otrajā daļā pāris dodas gar Sēnu, redz citus pārus ar bērnu ratiņiem, un viņš maigi glāsta otras personas muguru. Ārēji viņi vairs nav tie paši cilvēki, ko izmainījuši senie stāsti, bet iekšēji joprojām jūtas kā pusaudži. Skaista, mazliet drosmīga izvēle: neapsolīt, kurp aizvedīs vējš, bet vienkārši ļaut šim brīdim notikt.

Patrick Bruel dainoje „Encore Une Fois“ kalba apie meilę po ankstesnio sudužimo. Kai meilė „est tombé par terre“ [nukrito ant žemės], žmogus mano, kad mirs, bet vis tiek išgyvena. Dabar jis jau nebe toks naivus kaip vakar, jo širdis, kaip pats sako, „a déjà servi“ [jau buvo naudota]. Vis dėlto naują mylimąją jis myli taip, „comme si t’étais la première“ [lyg tu būtum pirmoji]. Man ypač patinka tiesi, truputį juokinga eilutė „C’est beau, c’est con, ouais“ [Tai gražu, tai kvaila, taip]: dainininkas pripažįsta, kad įsimylėti dar kartą nėra labai protinga, bet gyvenimas toks jau yra.

Priedainyje kartojamas pažadas mylėti „encore une fois, encore plus fort“ [dar kartą, dar stipriau]. Nors pora sako „plus jamais“ [daugiau niekada], jausmas pasirodo stipresnis už juos abu: „C’est maintenant et c’est là“ [tai vyksta dabar ir čia]. Antroje dalyje jie vis dar pažymėti senų istorijų, tačiau šį ryšį priima kaip dovaną. Prie Senos upės praeina poros su kūdikių vežimėliais, o jis glosto mylimosios nugarą ir neskuba nuspręsti, kur juos nuves vėjas. Išoriškai jie jau pasikeitę, bet viduje lieka tarsi paaugliai. Tai šilta, žemiška daina apie antrą galimybę, kurią žmogus priima ne todėl, kad pamiršo praeitį, o todėl, kad dabartinė meilė pasirodo stipresnė.

V piesni Encore Une Fois od francúzskeho speváka Patricka Bruela sa človek po sklamaní rozhodne skúsiť lásku znova. Keď láska „est tombé par terre“ [spadla na zem], človek má pocit, že zomrie, no prežije. Rozprávač už nie je taký naivný ako kedysi, jeho srdce má za sebou skúsenosti, a predsa sa do tejto ženy zamiluje „comme si t’étais la première“ [akoby si bola prvá]. Páči sa mi, že pieseň to neprezentuje príliš vznešene: „C’est beau, c’est con, ouais, c’est la vie“ [Je to krásne, je to hlúpe, áno, taký je život]. Slovo con je hovorové a trochu drsné, takže tento riadok znie úprimne, s úsmevom aj bez zbytočného prikrášľovania.

Refrén tvrdí, že napriek sľubom „on se dit plus jamais“ [hovoríme si už nikdy] sa dá milovať „encore une fois, encore plus fort“ [ešte raz, ešte silnejšie]. Dvojica si nesie stopy starých príbehov, no nový vzťah prijíma ako dar. Obraz sa potom presunie von, k Seine, rieke v Paríži: je pekný deň, okolo idú páry s kočíkmi, no títo dvaja zostávajú vo vnútri „des ados“ [tínedžermi], teda stále trochu mladí a hraví. On jej hladí chrbát a obaja nechávajú budúcnosť otvorenú: „On verra bien où le vent nous mène“ [uvidíme, kam nás vietor zaveje]. Je to nežná, trochu bláznivá dohoda, že minulosť nemusí mať posledné slovo.