Landaus jsou kočárky pro miminka, přesněji tradiční hluboké kočárky. Slovo je neobvyklé a pochází z názvu města Landau, kde se vyráběly kočáry.
V písni se objevuje ve verši „Des couples poussent des landaus“, tedy „páry tlačí kočárky“. Vytváří něžný obraz života podél Seiny a kontrastuje s tím, že zpěváci se uvnitř stále cítí jako teenageři.
„Encore Une Fois“ [Ještě jednou] je píseň o lásce, která přichází po zklamání. Vypravěč ví, že po pádu lásky člověk neumře, i když to tak chvíli vypadá: „Lorsque l'amour est tombé par terre, on croit mourir mais on survit“ [Když láska padne k zemi, myslíme si, že zemřeme, ale přežijeme]. Jeho srdce už podle něj „a déjà servi“ [už bylo použité], takže už není naivní jako dřív. Přesto se do nové lásky vrhá, jako by byla úplně první. Vtipně i trochu bezohledně tomu říká „C'est beau, c'est con“ [Je to krásné, je to pitomé]. Přesně v tom je kouzlo písně: dva lidé si mohou říkat „plus jamais“ [už nikdy], ale láska je někdy silnější než jejich předsevzetí.
Druhá část ukazuje dvojici spolu venku u Seiny, pařížské řeky. Kolem projíždějí páry s kočárky, zatímco oni nikam nespěchají a jeden hladí druhého po zádech: „Rien ne presse, je caresse ton dos“ [Nic nespěchá, hladím tě po zádech]. Jejich staré příběhy je poznamenaly, ale tento nový vztah berou jako dar. Navenek už nejsou stejní jako dřív, uvnitř se však pořád cítí jako „des ados“ [teenageři]. Refrén „Encore une fois, encore plus fort“ [Ještě jednou, ještě silněji] proto zní jako rozhodnutí zkusit lásku znovu, právě teď, bez slibu, kam je zavane vítr.