Eigenarten znamená 'zvláštnosti' nebo 'zvláštní rysy'. Je to zajímavé slovo, které se nevyskytuje v každé písni a krásně vystihuje jedinečnost lidských vlastností.
V kontextu písně Max Raabe zpívá: "Uns're Eigenarten durchschauen wir sehr gut, die schrägen und die schönen" (Naše zvláštnosti velmi dobře chápeme, ty podivné i ty krásné). Zde se slovo používá k popisu vzájemného porozumění a přijetí všech stránek partnera, což dodává písni hloubku a autentičnost.
„Ans Herz gehen“ znamená doslova „jít k srdci“, ale v němčině také „hluboce se někoho dotknout“ nebo „být někomu velmi blízký“. Vypravěč prosí druhého člověka: „Willst du mir nicht ans Herz gehen?“ [Nechceš se mě dotknout u srdce?] a hned dodává „Ein kleines bisschen nur“ [Jen trošku]. Stačí obejmutí, aby se jim znovu udělalo teplo. Zároveň ale přiznává bolest a strach, že zůstane sám. Verš „Mein Glück macht Inventur“ [Mé štěstí dělá inventuru] je milý, trochu zvláštní obraz: jako by si štěstí kontrolovalo, co mu ještě zůstalo.
Píseň pak přechází od prosby k pevnému slibu. Dva lidé se znají velmi dobře, přijímají své „Eigenarten“ [zvláštnosti, osobité povahy], včetně těch podivných i krásných, hádek i usmiřování. Drží se jeden druhého, protože si důvěřují, a říkají si: „Der Rest ist mir egal“ [Na zbytku mi nezáleží]. Nejde tedy o dokonalý vztah. Jde o blízkost, ve které může každý zůstat sám sebou, aniž by toho druhého opustil. Závěrečné „Weil du mir ans Herz gehst“ [Protože mi jdeš k srdci] vrací název písně na jeho místo: ten člověk je důležitý právě proto, že se ho vypravěč hluboce dotýká.