Bråddjup doslova znamená „propast“ nebo „hlubina“. Je to silné a dramatické slovo, které se v písních nevyskytuje každý den.
V této písni ho Kent používá k popisu místa, kde „končí náš svět v propasti“ (Där slutar vår värld i ett bråddjup), což vytváří živý obraz konce a nejistoty. Je to metafora pro konec jedné éry nebo vztahu, což z něj činí skutečně zapamatovatelné slovo.
Kent ze Švédska staví píseň mezi pozdní léto, Stockholm a pocit, že se něco blíží ke konci. Obloha se mění z „černavého stříbra“ na „červené zlato“ a déšť padá nad Karlbergem, místem ve Stockholmu. Vypravěč jde přes most směrem k Fridhemsplanu, další stockholmské lokalitě, a dochází mu slova: „Förlåt för allt jag aldrig sa“ [Promiň za všechno, co jsem nikdy neřekl]. Stockholm nazývá „vår slutstation, vårt mål“ [naší konečnou stanicí, naším cílem], což zní zároveň jako příjezd i jako poslední zastávka. Je to krásné, ale také stísněné: všechno je „slité, těsné a úzkostné“.
Nejvýraznější část připomíná seznam životních protikladů: „En tid att bygga upp, en tid att riva ner“ [čas stavět, čas bourat], „En tid att gråta, en tid att le“ [čas plakat, čas se smát]. Hlavní myšlenka je jednoduchá a důrazná: „Allt har sin tid“ [všechno má svůj čas] a „Vi har vår tid“ [my máme svůj čas]. Vedle něhy tu ale není žádná opatrnost. Dva lidé se navzájem přesně zasahují do srdce, odmítají být zajati a limuzína zatím čeká s nastartovaným motorem, protože „det ljuva livet väntar inte“ [sladký život nečeká]. Na konci se milovaný člověk stává nejlepším přítelem, zatímco vypravěč přiznává, že je „lost in space“ [ztracený ve vesmíru]. Diamanty, které září jako mrtvé hvězdy, pak působí jako krásný obraz něčeho vzdáleného, lesklého a nedosažitelného.