Leloai je velmi specifické slovo, které se nevyskytuje v každé španělské písni. Odkazuje na tradiční portorickou píseň nebo zpěv, často spojený s folklórem a kulturou ostrova.
V kontextu písně Bad Bunnyho, která se zabývá tématy kolonialismu a ztráty identity, je „leloai“ silným symbolem. Zpěvák varuje: „Ni olvides el lelolai“ (Nezapomeň na leloai), což znamená nezapomenout na své kořeny, kulturu a dědictví, aby se Portoriku nestalo to, co Havaji – ztráta vlastní identity pod vlivem cizí moci.
V téhle písničce Bad Bunny popisuje sen, který měl o svém domově, Portoriku. Ostrov personifikuje jako krásnou ženu, která se snaží usmívat, i když trpí: „En los ojos una sonrisa / Aguantándose llorar“ (V očích úsměv / zadržuje pláč). Její přírodní krása, jako pěna na pobřeží, která vypadá jako šampaňské, je lékem na rány, ale zpěvák nám připomíná, že „hay mucho que sanar“ (je toho hodně, co se musí zahojit).
Bad Bunny pak přechází od snu k drsné realitě. Zpívá o tom, jak jsou místní lidé, jíbaros (venkované), nuceni opustit svůj domov kvůli korupci a stěhovat se například do Orlanda. Hlavní myšlenkou písně je varování před gentrifikací a ztrátou kultury. V refrénu se obává, že cizí zájmy jim vezmou vše: „Quieren quitarme el río / Y también la playa“ (Chtějí mi vzít řeku / a taky pláž). Píseň je výzvou, aby se Portorikánci nevzdávali své identity – „No, no sueltes la bandera“ (Ne, nepouštěj vlajku) – a aby nedopustili, aby se jejich ostrovu stalo to, „lo que le pasó a Hawái“ (co se stalo Havaji), čímž odkazuje na ztrátu suverenity a původní kultury v důsledku amerického vlivu.