Dança Da Solidão Lyrics in Czech by Marisa Monte, Paulinho Da Viola

Camélia je portugalské slovo pro kamélii, krásnou květinu, která je často spojována s láskou a krásou, ale také s pomíjivostí a smutkem.

V textu písně se objevuje ve větě „Camélia ficou viúva“ (Kamélie ovdověla). Toto neobvyklé personifikování květiny dodává textu hluboký poetický rozměr a evokuje silné emoce, což z ní dělá zajímavé a zapamatovatelné slovo.

„Dança Da Solidão“ („Tanec samoty“) mluví o samotě jako o něčem těžkém a všudypřítomném: „Solidão é lava que cobre tudo“ [Samota je láva, která všechno pokryje]. V ústech zanechává hořkost a její úsměv má „dentes de chumbo“ [olověné zuby], což je krásně podivný a dost nemilosrdný obraz. Refrén pak staví vypravěče i posluchače do stejného tance: „Danço eu, dança você / Na dança da solidão“ [Tančím já, tančíš ty / v tanci samoty]. Sloveso „danço“ znamená „tančím“ a „você“ je „ty“, takže samota tu není jen tiché čekání. Má vlastní rytmus, do kterého člověk někdy vstoupí, i když se mu nechce.

Další sloky přinášejí krátké osudy: Camélia ovdověla, Joana se zamilovala a Maria se kvůli své lásce pokusila zemřít. Otec pak varuje syna: „tome cuidado“ [dávej pozor], zatímco minulost se pořád vrací do myšlenek na budoucnost. Nad ránem vypravěč bloudí v myšlenkách, přejíždí prsty po viole, tedy po brazilském strunném nástroji, a pozoruje úplněk. A přece se na konci objeví naděje, skoro jako pohádkový protijed: „Quem beber daquela água / Não terá mais amargura“ [Kdo se napije té vody, už nebude mít hořkost]. Píseň tak tančí mezi zklamáním a možností úlevy, aniž by předstírala, že cesta ven je jednoduchá.