Klatergoud doslova znamená „pozlátko“ nebo „falešné zlato“. Je to zajímavé slovo, které se v běžné konverzaci často nevyskytuje a má silný metaforický význam.
V písni K3 ho používá k popisu něčeho, co vypadá cenně, ale ve skutečnosti je bezcenné. Zpívají o tom, jak je starý strom pokácen a vyměněn za „klatergoud“, což kritizuje, jak lidé ničí přírodu pro pomíjivé a bezcenné zisky.
„De Aarde Beeft“ („Země se třese“) od belgické skupiny K3 je přímá ekologická píseň s velkým refrénem a ještě větším varováním. Text staví vedle sebe rychlá auta, svět, který „te snel gaat“ („se pohybuje příliš rychle“), ledovec převracející se do moře a ministry v televizi, kteří se tváří, že se nic vážného neděje: „ach het valt wel mee“ („ale není to tak zlé“). Po každém z těchto obrazů přijde zvolání „En de aarde beeft“ („A země se třese“). Je to jednoduché, ale právě proto to zní tak naléhavě.
Píseň připomíná také tisíc let starý strom pokácený v lese a nahrazený „klatergoud“ („pozlátkem“, tedy něčím okázalým a méně hodnotným). Pak se obrací přímo k dospělým: nestačí říkat, že děti jsou budoucnost, když jim zároveň necháváme poškozenou planetu. „Zeg nee zo luid als je kan“ znamená „řekni ne tak hlasitě, jak dokážeš“ a závěr zve ke společnému postoji: „En leg je hand in mijn hand“ („A vlož svou ruku do mé ruky“). K3 tak spojuje kritiku lhostejnosti s dětsky srozumitelnou výzvou: planeta patří všem živým tvorům a jednou ji předáme svým dětem.