Невловимий [Nevlovymyi] znamená „nepolapitelný“ nebo „těžko postižitelný“. Je to poetické a méně běžné slovo, které popisuje něco, co nelze snadno zachytit ani vysvětlit.
V písni se objevuje ve spojení «Невловимий рух» [Nevlovymyi rukh], tedy „nepolapitelný pohyb“. V kontextu vzpomínky na dotek a náhlé nostalgie působí jako tajemný, téměř neviditelný pohyb emocí.
V písni Jerry Heil s Volodymyrem Dantesem se rozchod mění v podivně vtipnou směs touhy, podráždění a nostalgie. Název „Губи у губах“ znamená „rty ve rtech“ a refrén „Я ховаю губи у губах“ [Schovávám rty do rtů] spojuje polibek s velmi konkrétní výmluvou: rty jsou vysušené větrem. Hned nato přichází „В мене поступово їде дах“ [Postupně mi odjíždí střecha], což je ukrajinský hovorový obraz pro ztrátu rozumu nebo nervů. Přirovnání ke staré chatě někde v Sumské oblasti je schválně neuhlazené a trochu absurdní. Místo romantického povzdechu dostaneme střechu, která se rozjíždí jako na staré dače.
Mezi bývalými partnery zůstalo ticho a hranice, kterou jeden z nich znovu postavil: „Ти між нами проклав цю межу“ [Vytvořil jsi mezi námi tuto hranici]. Druhá část přidává obrazy milence, který pije šumivé víno s kýmkoli a „залишай у жінках мого міста компоненти свого ДНК“ [zanechává ve ženách mého města části své DNA], což je záměrně přehnaný a trochu drzý způsob, jak říct, že po sobě zanechává stopy. Vzpomínky se vracejí jako „двадцять п’ятий кадр“ [dvacátý pátý snímek], tedy skrytý filmový obraz, který se mihne mimo běžné vnímání, a konec to usekne suše: člověk zmizel ze života „як геолокація Житомира“ [jako geolokace Žytomyru]. Láska tu tedy není uhlazená vzpomínka, ale polibky, vítr, odstřižené spojení, vlasy, dotek na krku a telefonní poloha, která najednou není k nalezení.