Pastempomat je neologismus, který vznikl spojením slov "past" (minulost) a "tempomat". Je to velmi kreativní a unikátní slovo, které se v běžné polštině nevyskytuje.
V kontextu písně Dawida Podsiadła "Pastempomat" toto slovo symbolizuje snahu ovládat nebo se vyrovnat s minulostí, podobně jako tempomat udržuje stálou rychlost. Je to metafora pro životní cestu a vyrovnávání se s tím, co bylo, což je pro české posluchače velmi zajímavé a podnětné.
Písnička „Pastempomat“ od Dawida Podsiadła je taková noční jízda plná zamyšlení. Představ si, že jedeš autem pozdě v noci, proti proudu, a všechno kolem tebe se míhá. Zpěvák se dívá na „bílé snopy světla“ a „míjející auta“, jako by se snažil uniknout něčemu, co ho tíží. Je to pocit, jako by to byla „poslední plavba“ a on míjí „poslední paprsek slunce“. Je to takové melancholické, že?
Texty jako „Když tu nejsi, ztrácím smysl“ („Gdy ciebie nie ma, tracę sens“) a „Proč je mi tu tak špatně?“ („Czemu jest mi tutaj aż tak źle?“) nám ukazují, že ho něco trápí a on se s tím snaží vyrovnat. Přiznává, že „v noci je snazší to přiznat“ („Nocą łatwiej mi to przyznać jest“). Je to takový vnitřní boj, kdy se ptá, jestli si ho „někdo zapamatuje“, když „dneska zmizí“ („Czy ktoś zapamięta mnie / Jeśli dzisiaj zniknę“). Je to prostě taková introspektivní cesta plná otázek a hledání smyslu, když se svět kolem něj řítí dál.