Pustkowiu je lokativ slova pustkowie, což znamená „pustina“ nebo „opuštěné místo“. Je to silné a evokativní slovo, které se v písních neobjevuje každý den.
V kontextu písně Dawida Podsiadła „Nieznajomy“ toto slovo zdůrazňuje pocit izolace a osamělosti. Zpěvák zpívá „Na tym pustkowiu mieszka śmierć“ (Na této pustině sídlí smrt), což vytváří ponurý a dramatický obraz vnitřního stavu nebo prostředí, ve kterém se nachází.
„Nieznajomy“ („Cizinec“) je rozhovor člověka s někým, koho nezná, ale zároveň v něm možná vidí své budoucí já. Hned na začátku se ptá: „Czy zdążę jeszcze wrócić?“ [Stihnu se ještě vrátit?] Cesty už dávno zasypal čas, za oknem je nezvyklé ticho a přichází bouře, která může strhnout střechu. Cizinec mlčí, zatímco šedá obloha tmavne a kolem se objevuje pustina, kde „mieszka śmierć“ [bydlí smrt]. Není jasné, zda jde o skutečné místo, sen, nebo obraz člověka, který se ocitl na hranici vlastního zhroucení.
Pak se všechno začne rozpadat doslova i uvnitř: stěny se bortí, skla praskají a vypravěč padá skrz chyby minulých let. Přiznává lži, chlad v žilách a otázku, jak mu vůbec někdo mohl věřit. To je na písni krásně nepříjemné: žádné omlouvání, jen přímé přiznání viny a osamělosti. V závěru se ocitá „wśród tłumu ludzi“ [mezi davem lidí], ale místo blízkosti naráží jen na dno. A když se s cizincem loučí slovy „Już nie chcę twoich rad“ [Už nechci tvoje rady], zní to jako odmítnutí vlastního svědomí, nebo poslední pokus přestat se na chvíli soudit.