Подвенечная doslova znamená „svatební“ nebo „pod závojem“. Je to zajímavé slovo, protože se obvykle používá ve spojení se svatbou, například „подвенечное платье“ (svatební šaty).
V kontextu písně se objevuje ve spojení „Мария Подвенечная птица“ (Marie Svatební pták). Toto spojení je metaforické a naznačuje čistotu, nevinnost a možná i oběť, kterou je Marie ochotna podstoupit. Je to neobvyklé a poetické použití, které dodává textu hloubku a tajemství.
Tahle píseň zve na podivně slavnostní událost: „Праздник урожая во Дворце труда“ znamená „Dožínky v Paláci práce“. Jenže místo radosti přichází obraz světa, kde se zpívalo tolik, až „святая вода“ [svatá voda] „мертвой стала“ [se stala mrtvou]. Smutek po posluchačích přejel jako kola a teď všichni míří na slavnost, přestože není jasné, zda jde o skutečné místo, nebo o poslední únik z pokaženého světa. Rosa z kolchozu a Marie, „подвенечная птица“ [svatební pták], jsou ochotné dát všechno za lístek. Je to krásně zvláštní a trochu směšné: tolik touhy po vstupu do paláce, který možná ani nemá správné dveře.
Text pak skládá jeden nemožný obraz za druhým. „Машина вконец не исправна“ [stroj je úplně porouchaný] a „дороги нет и не было здесь никогда“ [cesta tu není a nikdy nebyla]. V poli se plíží faun, z nebe padá hvězda, v červených kotlích je černé saze a mezi antickými ruinami leží roztrhané vlaky. Dokonce i plátna Ermitáže, slavného muzea umění v Petrohradu, jsou pod nohama chodců a dirigent je úplně hluchý. Přesto závěr neříká, že je konec. „Мы в самом начале“ [jsme úplně na začátku] zní vedle čekání v bezhvězdné noci skoro jako tvrdohlavá naděje. Píseň tak nechává slavnost stát mezi troskami, tichem a očekáváním, bez vysvětlení, co přesně má sklizeň přinést.