Лицедей (litsedey) se překládá jako 'komediant' nebo 'herec', ale má starší, archaičtější nádech než běžné slovo pro herce (актёр).
V kontextu písně Boris Grebenščikov zpívá: "И никто мне не скажет, что я лицедей" (A nikdo mi neřekne, že jsem komediant/herec). Zde to naznačuje touhu po autenticitě a svobodě od společenských rolí a očekávání. Je to zajímavé slovo, které dodává textu hloubku a poetiku.
Tahle píseň si představuje svobodu jako podivný, něžný útěk z běžného světa. Vypravěč prosí přírodu o „стакан молока“ [sklenici mléka] od „загадочных звезд“ [tajemných hvězd] a chce se stát prostým „как река“ [jako řeka]. Venkov si zařídí po svém: postaví „большую кровать“ [velkou postel], pozve do ní všechny koně a jako šedovlasý muž s vousy bude běhat s píšťalou. Je to legrační obraz, ale také odmítnutí role herce. Nechce, aby mu někdo říkal, že je „лицедей“ [pokrytec nebo člověk, který hraje roli].
Nejodvážnější je představa smrti jako návštěvy, která si přijde lehnout vedle něj. Smrt mlčí, řekne jen „еще“ [ještě] a znovu a znovu se vrací, zatímco vypravěč odpoví radostným „ура!“ [hurá!]. Na konci prosí anděly, aby mu jeho podivnost nevyčítali a „не крутите мне хвост“ [nekruťte mi ocas], což je schválně absurdní obraz. Podle něj někdo musí pochopit krásu do hloubky, „от Москвы до загадочных звезд“ [od Moskvy až k tajemným hvězdám]. Píseň tak míchá venkovskou jednoduchost, nesmyslný humor a velikou otázku, jak žít i zemřít bez předstírání.