Elevarmi pochází ze slovesa elevare, což znamená 'zvednout' nebo 'pozvednout'. Reflexivní forma elevarmi pak znamená 'pozvednout se' nebo 'vztyčit se'.
V kontextu písně Annalisa zpívá: "Se le mie mani fossero un dono / Per elevarmi dal suolo" (Kdyby mé ruce byly dar / Abych se pozvedla ze země). Zde slovo elevarmi krásně vyjadřuje touhu po vymanění se z tíhy a dosažení něčeho vyššího, což je silný a poetický obraz.
„Se avessi un cuore“ [Kdybych měla srdce] se v písni opakuje jako podmínka i jako výčitka. Annalisa zpívá o tom, co by dělala, kdyby dokázala opravdu naslouchat, vážit svá slova a postavit se na stranu druhého člověka. Říká: „Se davvero avessi un cuore, ti amerei“ [Kdybych opravdu měla srdce, milovala bych tě]. Srdce tu není jen orgán, ale schopnost cítit, chápat a jednat s odvahou. Vypravěčka by chránila člověka před zlem a pomohla mu, když jsou jeho kroky nejisté. Přitom stojí přímo před ní, takže nejde o vzdálený sen, ale o možnost udělat něco právě teď.
Nejhezčí obraz přichází v závěru: „siamo come gocce in mezzo al mare“ [jsme jako kapky uprostřed moře]. Lidé jsou ztracení v obrovském prostoru a nemají „un faro“ [maják], který by jim ukázal směr. Přesto vypravěčka věří, že by toho druhého mohla překvapit, kdyby skutečně použila představivost, odvahu a soucit. Píseň tak zní jako tiché přiznání: láska a pomoc nejsou samozřejmé, ale začínají ve chvíli, kdy přestaneme jen stát před někým a opravdu se ho pokusíme pochopit.