Ghiacciai znamená „ledovce“. Je to poměrně neobvyklé slovo, které se v běžných italských písních často nevyskytuje, což ho činí zajímavým a zapamatovatelným.
V kontextu písně „Siamo dentro i ghiacciai“ (Jsme uvnitř ledovců) Annalisa používá toto slovo metaforicky k vyjádření pocitu chladu, odloučení nebo zamrznutí ve vztahu. Naznačuje, že se ocitli v situaci, kde emoce ztuhly, což dodává textu hloubku a dramatičnost.
„Dieci“ znamená italsky deset a v písni se toto číslo vrací jako trochu zoufalý vtip: „Dieci ultime volte“ [deset posledních pokusů]. Dvojice se pořád loučí, ale poslední chvíle se množí. Je tu déšť, sobotní noc, poslední polibek na ulici a studený návrat domů. Vypravěčka přitom říká „sono fuori da me“ [jsem mimo sebe], což je idiom pro stav, kdy člověk ztrácí kontrolu nebo se sám sobě vzdaluje. Ani doma nenajde klid: „questa casa non ha niente di te“ [tenhle dům v sobě nemá nic z tebe].
Text je plný nepořádku, nadsázky a konkrétních vzpomínek: deset úst u jednoho koktejlu, usínání na parkovišti, oblečení, které se k sobě nehodí, hádky v bytě a „caffellatte corretto“, tedy mléčná káva s trochou alkoholu. Vztah působí jako noc, která se vymyká pravidlům. „Non fanno l’amore nei film“ [ve filmech se nemilují] zní jako odmítnutí uhlazených romantických scén. Přesto si oba nechávají otevřený návrat: „Tu scrivimi tra un’ora“ [napiš mi za hodinu]. A právě v tom je půvab písně: někdy člověk ví, že by měl odejít, ale ještě si objedná jednu poslední zprávu, jeden poslední polibek a klidně i deset posledních pokusů.