Lohduttomin je superlativ od slova lohduton, což znamená 'bezútěšný' nebo 'neutěšitelný'. Překládá se tedy jako 'nejvíce bezútěšný' nebo 'nejvíce neutěšitelný'.
V kontextu písně Anna Puu zpívá o pravidlech lásky, která si milenci musí stanovit. Když dojde na pravidlo, že se nesmí navzájem potřebovat tak, aby se propadli do závislosti a nemohli žít sami, nazývá ho 'sääntö lohduttomin' – 'nejvíce bezútěšné pravidlo'. Je to silné slovo, které zdůrazňuje bolest a obtížnost tohoto konkrétního pravidla v zakázané lásce.
„Säännöt Rakkaudelle“ znamená „Pravidla pro lásku“. Anna Puu, finská zpěvačka, v této písni popisuje vztah, který se snaží udržet pod kontrolou pomocí přesných zákazů. Dva lidé se nesmějí chtít tak, aby kvůli sobě lhali svým partnerům doma. Nesmějí si říct „Mitäpä jos kaiken riisuisimme?“ [„Co kdybychom všechno svlékli?“] a nemají se na sebe dívat tak, aby odhalili pravdu. Je to trochu absurdní, skoro jako návod k bezpečnému průjezdu nebezpečnou křižovatkou: „Hiljentää risteyksiin ajoissa“ [„Včas zpomalit na křižovatkách“] a „Kääntyä kotiin ajoissa“ [„Včas se vrátit domů“].
Jenže každé další pravidlo je těžší dodržet. Nestačí si zakázat touhu, závislost ani pohled, který by druhého pustil „navždy vedle sebe“. Nejkrutější pravidlo říká, že se nesmějí potřebovat tak, aby bez sebe nedokázali žít. A potom přijde poslední otázka: „Emme saa hylätä toisiamme / Entä jos sittenkin rakastumme?“ [„Nesmíme se opustit / Co když se přece jen zamilujeme?“] Píseň tak staví proti sobě domácí povinnosti, touhu a lásku, která se do žádných pravidel nevejde. Finskému slovu rakkaus se tu dá rozumět jako „láska“ a säännöt jako „pravidla“, ale samotný text ukazuje, že pravidla mohou člověka zpomalit nebo poslat domů, ne však rozhodnout, koho bude milovat.