Омуте [omute] je tvar slova „ омут“ [omut], tedy hluboká tůň nebo vír ve vodě. V písni má metaforický význam: zpěvačka je navždy uvězněná v temném víru svých emocí, což z tohoto neobvyklého slova dělá působivý a zapamatovatelný obraz.
Píseň začíná jako noční můra: vypravěč mluví o „билет в никуда“ [lístku nikam], šedém nebi, nervech jako drátech a hvězdě, která v jeho pokoji vybuchne. Je uvězněný „навсегда в этом омуте“ [navždy v této tůni], ale zároveň chce pochopit, proč jsou si ti dva „друг друга отражения“ [navzájem odrazem]. Láska tu není klidná ani uhlazená. Přirovnání „Римская империя твои прикосновения“ [tvé doteky jsou Římská říše] zní schválně přehnaně: její doteky mají pro něj obrovskou moc a zabírají celý jeho svět.
Nejchytlavější část stojí na rozporu: „Ты не хотела, но полюбила мои дурацкие пластинки“ [Nechtěla jsi, ale zamilovala sis mé pitomé desky]. Ona nejdřív odmítá jeho opakující se písničky, jeho hrubost i trochu vulgární chování, přesto ji právě on přitáhne. Kolem ní jsou „короли“ [králové], kteří jí mohou nabídnout pohodlí, ale je z nich znechucená. On sám přiznává, že není nejlepší, jen nechce být minulostí. Na konci se její „Ты не хотела“ [Nechtěla jsi] změní v „Ты захотела“ [Chtěla jsi]. Je to trochu drzé, trochu chaotické a přesně proto funguje: z dusné party se stává prostor, kde si dva lidé navzdory všem výhradám přiznají přitažlivost.