Viima znamená 'pronikavý vítr' nebo 'chladný poryv větru'. Není to jen obyčejný vítr, ale takový, který je studený a nepříjemný, často spojený s podzimním nebo zimním počasím.
V textu písně se zpívá: "Marraskuun viima vasten puhaltaa" (Listopadový pronikavý vítr fouká proti). Toto slovo skvěle vystihuje chladnou a melancholickou atmosféru písně, která vypráví o konci vztahu a pocitu prázdnoty.
Písnička „Me Ei Olla Enää Me“ od Sanni je taková upřímná výpověď o konci vztahu, kdy se dva lidé potkají po nějaké době a uvědomí si, že už to prostě není ono. I když ten druhý vypadá stejně – „Katselen sua, sä näytät samalta“ [Dívám se na tebe, vypadáš stejně] – něco je jinak, třeba v hlase – „Mutta äänessäs on jotain uutta“ [Ale v tvém hlase je něco nového]. Je to takové to hořkosladké zjištění, že i když je fajn si popovídat, už se vlastně neznají – „Vaikka en tunne enää sinua“ [I když tě už neznám].
Skladba krásně popisuje ten pocit, kdy se snažíte jít dál. Už si nekupujete dárky navzájem – „Ostetaan joululahjat jollekkin toiselle“ [Kupujeme vánoční dárky někomu jinému] – a víte, že už k sobě nepatříte. Sanni to říká tak přímo: „Sä et kuulu enää mulle“ [Už mi nepatříš]. A i když vás může doprovodit domů, už nemůže dovnitř – „Voit saattaa kotiin, muttet pääse enää sisälle“ [Můžeš mě doprovodit domů, ale už se nedostaneš dovnitř]. Je to o tom, že rány se nezahojí, když je pořád drásáte, a je čas jít dál – „Ei haavat niitä repimällä parane / Joten käänny kävele“ [Rány se nezahojí, když je trháš / Tak se otoč a jdi]. Je to taková silná a realistická píseň o rozchodu a o tom, jak se s ním vyrovnat.