Egidą je instrumentál singuláru od slova "egida", což znamená "záštita" nebo "ochrana". Je to poměrně vzácné a poetické slovo, které se v běžné řeči ani v písních často nevyskytuje.
V kontextu písně Sanah zpívá: "Byliśmy pod boską egidą" (Byli jsme pod božskou záštitou). Používá toto slovo k vyjádření pocitu, že jejich vztah byl chráněn a požehnán vyšší mocí, což dodává textu hloubku a romantický nádech.
Písnička „Było, Minęło“ od Sanah je taková sladkobolná vzpomínka na lásku, která nikdy pořádně nezačala, nebo aspoň ne tak, jak si zpěvačka přála. Představ si, že jsi zamilovaná, ale ten druhý se nikdy neozval, nikdy neřekl ani slovo. Sanah zpívá: „Nigdy nie dałeś znać, nie powiedziałeś słowa / Mogłeś tu obok być i czule mnie całować“ [Nikdy jsi nedal vědět, neřekl jsi ani slovo / Mohl jsi tu být vedle mě a něžně mě líbat]. Je to o tom, jak se člověk trápí pro něco, co mohlo být, ale nebylo.
Zpěvačka se snaží jnějak vyrovnat s tím, že se věci změnily. Vzpomíná na společné chvíle: „Byliśmy pod boską egidą / Nad morzem, stawem i pod lipą / Tam splotły się nasze ręce / Tuż przy warszawskiej Syrence“ [Byli jsme pod božskou ochranou / U moře, u rybníka a pod lípou / Tam se propletly naše ruce / Hned u varšavské Sirény]. Ale teď je všechno jinak. Dokonce i počasí je naruby: „Śnieg spadł w lipcu, nie w grudniu / Północny mróz jest na południu“ [Sníh padl v červenci, ne v prosinci / Severní mráz je na jihu]. Je to takový ten pocit, kdy se celý svět zdá být vzhůru nohama, když ti chybí někdo, kdo tam nikdy pořádně nebyl. A i když ji to bolí, říká: „To krzyk i płacz, o którym nigdy nie dam znać“ [Je to křik a pláč, o kterém nikdy nedám vědět]. Je to taková ta tichá bolest, kterou si nechává pro sebe.