Raíz znamená „kořen“, tedy část rostliny ukrytou v zemi, která ji drží a vyživuje. V písni je použito metaforicky: zpěvačka říká, že milovaného člověka nosí v sobě až „do kořenů“, takže je hluboce zakořeněný v její paměti a identitě.
V písni Hasta la raíz („Až ke kořenům“) Natalia Lafourcade zpívá o člověku, kterého nejde jednoduše nechat za sebou. Vypravěčka prochází řekami a džunglí, miluje slunce a „sigo sacando espinas / de lo profundo del corazón“ („pořád vytahuji trny z hloubi srdce“). Je to krásný, trochu bolestivý obraz: vzpomínky nejsou jen v hlavě, ale píchají uvnitř. V noci si zapaluje sny, aby kouřem očistila každý vzpomínku, a přesto se jí milovaný člověk vrací v obrazech: ve jménu napsaném do bílého písku s modrým pozadím i v šedém oblaku na obloze.
Nejsilnější je refrén: „Yo te llevo dentro / hasta la raíz“ („Nosím tě v sobě až ke kořenům“). Kořeny tu znamenají něco hluboko zapuštěného, co nezmizí jen proto, že člověk odejde nebo se schová za horu. Vypravěčka může najít pole cukrové třtiny nebo se ukrýt v horách, ale říká: „No habrá manera, mi rayo de luna, / que tú te vayas“ („Nebude možné, můj měsíční paprsku, aby ses odešel“). „Můj měsíční paprsku“ je něžné oslovení, ne jméno skutečné osoby. Každý prožitý okamžik, nejistota a chvíle, kdy nevěděla, co bude, podle ní vytvořily „tkaninu“, kterou nosí pod kůží. A tak ten vztah chrání uvnitř sebe, i když se snaží jít dál.