Махаон [makhaon] je „otakárek“, tedy výrazný druh motýla, jehož název se v běžných písních objevuje jen zřídka. V textu představuje zářivé letní stvoření a symbol svobody, které letí ke slunci navzdory nepříznivému počasí.
„Бабочка лети, крыльями звеня“ [Leť, motýlku, ať ti křídla zvoní] zní jako něžná rada i varování zároveň: svoboda je lákavá, ale „берегись огня“ [dej si pozor na oheň]. Motýl je tu obrazem někoho krásného, nepolapitelného a odhodlaného odletět. Text ho promění v „яркий большой махаон“ [velkého zářivého otakárka], letní zázrak a „даму червей из колоды“ [dámu srdcovou z karetního balíčku]. Láska se tak míchá s hrou, přitažlivostí i trochou nebezpečí. Vypravěč chce letět za motýlem ke slunci, ale zároveň přiznává, že ten druhý člověk ho nezachrání a že už na něj nečeká.
Ve druhé části se něha láme v rozhodnutí odejít. „Ты занозою в груди“ [jsi jako tříska v mé hrudi] je přímočarý obraz vzpomínky, která pořád bolí, zatímco otázka zní: všechno zničit, nebo zachránit? Odpověď přichází bez okolků: kdo není připravený bojovat, má druhého pustit. Nejhezčí a trochu zvláštní obraz patří srdci: bílý motýl usedne na horský květ a právě to je „моё сердце“ [mé srdce]. V písni MONA s hostujícím Гио ПиКа se proto střídá touha po lásce s ještě silnější touhou po svobodě: „Мне не до твоих чувств, свободы лишь хочу“ [na tvé city teď nemám čas, chci jen svobodu].