Kuolinmarssi doslova znamená „pochod smrti“. Je to silné a dramatické slovo, které se v písních neslyší každý den.
V kontextu názvu písně „Vapauden Kuolinmarssi“ (Pochod smrti svobody) a textu, který hovoří o boji, smrti a osvobozování, toto slovo evokuje temnou, ale zároveň odhodlanou atmosféru. Je to výraz, který okamžitě upoutá pozornost a naznačuje hluboký a možná i kontroverzní obsah písně.
Vapauden Kuolinmarssi znamená „Pochod smrti svobody“ a text opravdu kráčí temným, krvavým terénem. Vypravěč putuje kopci jako tulák a průzkumník, řídí se hvězdami, ale svět kolem něj je podivný a nehostinný: „Taivas hylkii seuraa helvetti“ [Nebe odmítá společnost, peklo také]. Záměrně po sobě zanechává krvavou stopu ve sněhu, aby ho našli „hurtties“, tedy psy nebo lovecké psy. Krev pak mění v runový kruh a kráčí dál, až se připojí ke sboru bezhlavých postav, jejichž otevřené oči a ústa němě křičí. Je to obraz smrti tak přehnaný, že místy působí skoro jako černě groteskní fantasy.
Zároveň tu nejde jen o útěk před smrtí. Vypravěč chce osvobozovat otroky, i když cesta k „svobodě“ vede přes zabíjení: „Käyn orjas vapauttamaan“ [Jdu osvobodit tvého otroka]. Mluví o pánech, kteří posílají své otroky na zábavu a nikdo se nevrací, a později vyhrožuje, že jejich přisluhovače rozseká. Finské vitutusta je hrubý výraz pro vztek, otrávenost nebo pocit „je mi to všechno u prdele“. V závěru se krev ve sněhu stává návnadou pro někoho blízkého: „Käy sydämeni ottamaan / Vapauteen, kuolemaan!“ [Přijď si vzít mé srdce / Ke svobodě, ke smrti!]. Píseň tak spojuje revoltu, oběť a svobodu do jediné nebezpečné výpravy, kde osvobození nemusí znamenat přežití.