Infortune znamená 'neštěstí' nebo 'smůla'. Je to silné slovo, které se v běžné konverzaci tak často nevyskytuje.
V písni Indochine ho používá k vyjádření pocitu smůly a beznaděje, když zpívá: "Je me suis dit quelle infortune" (Řekl jsem si, jaké neštěstí). Toto slovo dodává textu hlubší, melancholický tón a zdůrazňuje vnitřní boj vypravěče.
„J'ai demandé à la lune“ [Zeptal jsem se měsíce] je zvláštní a trochu smutná představa: vypravěč hledá odpovědi u měsíce, protože neví, co si počít se svými zraněními ani s láskou. Ukazuje mu své „brûlures“ [popáleniny], ale měsíc se mu vysměje. Dokonce ani obloha nevypadá dobře a on se stále nehojí. Je v tom něco skoro absurdního: místo aby mu poradil člověk, ptá se nebeského tělesa, které mu odpoví chladně a bez soucitu.
Nejdůležitější otázka zní: „Si tu voulais encore de moi“ [Jestli mě ještě chceš]. Odpověď měsíce, „j'ai pas l'habitude de m'occuper des cas comme ça“ [nejsem zvyklý starat se o případy, jako je tenhle], je bluntní a trochu černě vtipná. Dvojice si kdysi říkala, že jejich vztah je jen dobrodružství a dlouho nevydrží, přesto si byla „tellement sûrs“ [tak jistá]. Teď vypravěč skoro nemá co říct ani čím rozesmát druhého, protože si vždy představuje to nejhorší a i to nejlepší ho bolí. Láska tu není popsaná velkými prohlášeními, ale nejistotou, starými ranami a otázkou, zda se k němu druhý člověk ještě vrátí.