Unendlichkeit znamená „nekonečno“. Je to silné a poetické slovo, které se v písních neobjevuje každý den.
V kontextu písně „Louise“ se toto slovo objevuje ve verši „Umsorgt von der Unendlichkeit des Augenblicks“ (Opečovávaná nekonečností okamžiku). Zde „Unendlichkeit“ dodává pocit věčnosti a hloubky, což naznačuje, že i v tragickém okamžiku existuje jakási ochrana nebo přijetí ze strany nekonečna. Je to slovo, které vybízí k zamyšlení nad osudem a smyslem života.
Písnička „Louise“ od Eisblume je taková krásná a zároveň smutná balada, která vypráví příběh o lásce dvou mladých lidí. Byli do sebe zamilovaní, skoro ještě děti, a přestože je od věčnosti dělila velká vzdálenost, byli si tak blízko. On nosil její obraz ve své duši a nikdo nemohl pochopit, co se stalo u moře. Text nás vtáhne do tragického momentu, kdy Louise umírá.
Je to tak dojemné, jak se v písni střídají obrazy lásky a ztráty. Zpěvák se Louisy ptá: „Louise mein Herz, wo willst du hin?“ [Louise, mé srdce, kam jdeš?], když ji voda odnáší. Cítíme jeho zoufalství a vinu, když říká: „Die Schuld trifft dich, ich ließ dich gehen, doch du verlässt mich nicht“ [Vina padá na tebe, nechal jsem tě jít, ale ty mě neopouštíš]. Je to silný příběh o tom, jak se láska a smrt proplétají a jak se s nimi vyrovnáváme.