Eisblumen doslova znamená „ledové květy“ nebo „námrazové květy“. Je to krásné a poetické slovo, které evokuje křehkost a krásu zimy.
V kontextu písně se „Eisblumen“ používá jako metafora pro samotné protagonisty, kteří „kvetou v noci“ a jsou „příliš krásní pro den“. Ztělesňuje jejich tajemnou, chladnou krásu a pomíjivost, což z něj činí ústřední a velmi poutavý motiv písně.
Německá rocková kapela Eisblume tě v téhle skladbě vezme přímo do temného, mrazivého večera. Zpěvačka hned na začátku popisuje, jak den utíká z města a večerní chlad mění kapky rosy v jinovatku: „Der Abend wandelt Tau zu Reif“ (Večer mění rosu v jinovatku). Zatímco běžný svět miluje slunce, text staví den do role nepřítele. Ráno je ostré a hrubé („Der Tag macht alles grell und rau“ / Den dělá všechno křiklavým a drsným), takže nezbývá než se zahalit do smutku a čekat, až světla zase ubude.
Celá píseň stojí na metafoře ledových květů, tedy námrazy na oknech. Kapela zpívá: „Wir sind wie Eisblumen, wir blühen in der Nacht“ (Jsme jako ledové květy, kveteme v noci). Jde o lidi, kteří ožívají až ve tmě a chladu, protože pro běžný denní shon jsou až moc křehcí a odlišní („Viel zu schön für den Tag“ / Příliš krásní pro den). Bledost ve tvářích jim dává vzhled andělů a jediné přání je, aby měsíc zůstal schovaný za mraky („dass der Mond verhangen bleibt“), aby tma nikdy neskončila.