Фуфайка je tradiční ruská vatovaná bunda, často spojovaná s venkovským životem nebo prací v chladném počasí. Není to běžné slovo, které byste slyšeli každý den, což ho činí zajímavým.
V kontextu písně „Русский Ванька“ symbolizuje teplo, pohodlí a jednoduchost ruské duše. Spojení „тёплая фуфайка“ (teplá vatovaná bunda) evokuje pocit domova a národní identity, což je pro píseň klíčové.
„Русский Ванька“ [ruský Vanička] je schválně přehnaný portrét člověka, který svou ruskou identitu nosí jako teplou vatovanou bundu. V refrénu zpívá „сердце балалайка“ [srdce je balalajka] a „русская моя душа“ [má ruská duše]. Balalajka tu není doslovný popis srdce, ale obraz lidové, výrazně ruské povahy. „Мне ни от кого не надо ни шиша“ [od nikoho vůbec nic nepotřebuji] používá hovorový výraz ни шиша, tedy „ani trochu“ nebo „ani ň“. Postava si vystačí s málem a z nedostatku dělá skoro hrdost.
Text si přitom z legrace skládá celý balíček symbolů a každodenních drobností: malou ušanku, tepláky, děravou ponožku, sáčky, sodu a domácí pálenku „первачок“ [prváček, tedy domácí alkohol]. Říká, že Rusko nemá konec, protože ho nosí v hrudi, a že pro něj je „Россия мама“ [Rusko je maminka] a „папа яркий триколор“ [tatínek je jasná trikolóra]. Odmítá odchod do zahraničí, USA i Evropskou unii a tvrdí, že bez hot dogu přežije, protože jídlo podle něj není to hlavní. Je to záměrně hlasitá a trochu absurdní postava: raději si utáhne tepláky, políbí kovový křížek a nakrájí cuketu, než aby přiznal, že mu něco chybí.