Épris znamená 'zamilovaný' nebo 'okouzlený'. Je to elegantní a trochu formálnější způsob, jak vyjádřit silnou náklonnost nebo lásku, než běžné slovo amoureux.
Ve skladbě se zpívá o Paříži, která je "épris de sa vieille cité" (zamilovaná do svého starého města) a o nebi, které je "épris de notre île Saint Louis" (zamilované do našeho ostrova Saint Louis). Toto slovo dodává textu poetický a hluboký rozměr, zdůrazňující lásku a oddanost k městu a jeho historii.
„Sous le ciel de Paris“ [Pod pařížským nebem] je něžná píseň o městě, kde se obyčejný den snadno promění v malý příběh. Z nebe „s'envole une chanson“ [vznesla se píseň] a narodila se „dans le coeur d'un garçon“ [v srdci mladého chlapce]. Zamilovaní kráčejí ulicemi a své štěstí si stavějí „sur un air fait pour eux“ [na melodii vytvořené pro ně]. U mostu Bercy sedí filozof, hrají dva muzikanti a kolem procházejí davy. Večer pak Pařížané zpívají hymnu lidu zamilovaného do svého starého města.
Text se přitom nevyhýbá ani dramatu. U Notre-Dame může někdy „couver un drame“ [dout drama], ale v „Paname“, což je hovorové označení pro Paříž, se může stát opravdu cokoli. Objeví se sluneční paprsky, akordeon lodníka i naděje, která „fleurit“ [rozkvétá]. Nejhezčí nápad přichází na konci: pařížské nebe je zamilované do Île Saint-Louis, ostrova na Seině, a podle své nálady si obléká modrý oděv, pláče deštěm nebo žárlivě zahřmí nad svými „miliony milenců“. Naštěstí nebývá kruté dlouho a na usmířenou nabídne duhu. V podání francouzsko-italského umělce Yvese Montanda tak Paříž působí jako živá bytost, trochu rozmarná, velmi zamilovaná a vždy připravená zazpívat.