Affidarti znamená 'svěřit se' nebo 'důvěřovat'. Je to sloveso, které vyjadřuje hlubokou důvěru a odevzdání se druhé osobě.
V textu písně Ultimo zpívá: "Ci penserò io a tutto, tu dovrai un po' affidarti" (O všechno se postarám já, ty se budeš muset trochu svěřit). Tato fráze krásně vystihuje téma důvěry a zranitelnosti ve vztahu, což je v písni silný a emotivní prvek.
Ultimo v „22 Settembre“ [22. září] mluví o životě bez neustálého žádání o svolení. Raději „Preferisco vivere / Senza mai più chiedere“ [Raději žiju, aniž bych se už někdy ptal] a „prendo la vita com’è“ [beru život takový, jaký je]. Neznamená to bezstarostnou pohodu: objevuje se touha, aby se dva lidé na chvíli rozešli a pak se k sobě znovu přiblížili, tajemství vyprávěné zblízka i prosba o důvěru. Vypravěč chce odložit stará přesvědčení a postavit nová „con nuove mie parole“ [svými novými slovy]. Trochu sebejisté? Ano. Když říká „Ci penserò io a tutto“ [o všechno se postarám já], zní to skoro jako slib, který je větší než jeho jistota.
Nejhezčí je jeho odpor k životu odloženému na později. Nechce nastoupit do vlaku, který jede do budoucnosti, protože si chce užít i jedinou obyčejnou minutu. Datum 22. září se vrací jako konkrétní místo a vzpomínka, které oba rozumějí, ale on tam teď ještě nemůže zpátky. Přesto se musí zvednout a vystoupit. Na konci se z osobní písně stává úkol: „Cantare in pieno inverno / Per dar la primavera“ [Zpívat uprostřed zimy, aby přinesl jaro]. Je to obraz člověka, který přijímá svůj neklid, jde dál a chce lidem dát naději, i když sám právě nemá všechno vyřešené.