Atlantide odkazuje na bájný ztracený ostrov, Atlantidu. Je to slovo, které evokuje tajemství, ztrátu a něco, co je mimo dosah.
V kontextu písně zpěvačka zpívá „Come il mare di Atlantide“ (Jako moře Atlantidy), což naznačuje hlubokou, možná nedosažitelnou touhu nebo pocit ztracenosti a hledání něčeho, co je krásné, ale zároveň vzdálené a neuchopitelné. Je to poetické a neobvyklé slovo, které dodává textu hloubku.
Písnička „Atlantide“ od Sarah Toscano je taková upřímná zpověď o vnitřním boji a hledání cesty. Zpěvačka se cítí ztracená a zranitelná, přiznává, že má strach: „Ho paura e lo ammetto“ [Mám strach a přiznávám to]. Cítí se jako v nějakém víru, „Ero persa in un vortice“ [Byla jsem ztracená ve víru], a chce se vymanit z okrajů, „Voglio uscire dal margine“ [Chci se dostat z okraje].
I když mění směr, „Adesso cambio direzione“, [Teď měním směr], její záměr zůstává stejný, „Ma non cambio l'intenzione“ [Ale neměním záměr]. Je to o tom, že i když se věci mění, některé pocity a touhy zůstávají. Je to krásná ukázka toho, jak se člověk snaží najít sám sebe a jít dál, i když to bolí: „Quanto male fa andarsene“ [Jak moc bolí odejít]. A i když se cítí ztracená, ví, kam má jít: „So dove devo andare“ [Vím, kam mám jít]. Je to taková hymna pro všechny, kdo se snaží najít svou cestu v životě!