Serre znamená „skleník“, tedy prosklený prostor pro pěstování rostlin. V písni obraz „passer cette vie sous une serre“ působí poeticky: dvě osamělá srdce žijí uzavřená a chráněná před světem, zatímco v temnotě doufají v lepší budoucnost.
„L’espoir“ je píseň o dvou lidech, kteří hledají štěstí navzdory prázdnotě kolem sebe. Jeden z nich odmítá velká romantická slova a chce žít bez neustálého strachu z budoucnosti: „On n'a pas le temps pour le malheur“ [Nemáme čas na neštěstí]. Nezná ani své jméno, ani svého otce a nemá doma jedinou knihu. Tyto zvláštní, trochu smutné obrazy naznačují člověka bez pevných kořenů, který se přesto drží myšlenky, že „on a le droit au bonheur“ [máme právo na štěstí].
Nejkrásnější část přichází v refrénu: vypravěč prošel pouští i dnem moře, ale nic nebylo tak krásné jako osoba, které zpívá. Druhý člověk mluví o místě u oceánu, kde je „le projet, c'est l'espoir“ [plánem je naděje], a sní o tom, že by lidé odpojili města a našli někde strom. Na konci se z nich stávají „deux coeurs solitaires“ [dvě osamělá srdce], která čekají na štěstí a doufají ve tmě. Píseň tak spojuje velké dobrodružné obrazy s docela jednoduchou touhou: dostat se na druhý břeh a neztratit naději, dokud ještě trvá dětství.