Atlas je v nizozemštině stejné slovo jako v češtině, ale v písni má silný obrazný význam. Odkazuje na mytologického Atlanta, který nesl svět na ramenou, takže věta „noemde mij je atlas“ znamená, že na sebe zpěvačka vzala tíhu celého jejich vztahu a nesla ho za oba.
V písni „Atlas“ od belgické umělkyně Pommelien Thijs se člověk snaží udržet vztah, který už druhý člověk považuje za skončený. Začíná s „Ik heb zand in mijn zakken / En wind in mijn haar“ [Mám písek v kapsách / a vítr ve vlasech], jako by za sebou měl dlouhou cestu. Říká také „Ik moet bergen verzetten“ [Musím přesouvat hory]. To je nizozemské rčení pro obrovské úsilí. Dokonce nabere vodu do dlaní, odnese ji k moři a doplave zpět na pevninu. Je to krásný, trochu nemožný obraz člověka, který se snaží napravit celý svět po malých kouscích.
Nejdůležitější metafora přichází ve slovech „Jij zei dat het klaar was, noemde mij je atlas“ [Řekl/a jsi, že je konec, nazval/a jsi mě svým Atlasem]. Atlas je zde člověk, který nese na ramenou celý svět, tedy partnerovy starosti, složitost i váhu vztahu. „Sorry dat ik jou nog op handen draag“ [Promiň, že tě pořád nosím na rukou] znamená, že ho stále obdivuje a staví vysoko, i když druhý dělá, jako by vztah nic neznamenal. Vypravěč prodává své věci a staví domy z kartonu, aby si mohl/a dál namlouvat, že to půjde. Druhý člověk má „een blok aan je been“ [závaží na noze], ale vypravěč si všímá, že jeho vlastní svět byl vždy na jeho ramenou, „Nooit andersom“ [Nikdy naopak]. Právě v tom je píseň tak bolestně upřímná: ochota zlomit si obě nohy, pokud o to druhý požádá, už nevypadá jako vzájemná láska, ale jako život nesený jen jedním člověkem.