Lençóis se doslovně překládá jako „prostěradla“. Je to zajímavé slovo, protože se v písních nevyskytuje každý den a má v kontextu této písně romantický podtext.
Zpěvák vzpomíná na intimní chvíle se svou láskou, když zpívá: „Tanto quanto nós voávamos debaixo dos lençóis“ (Tolik, kolik jsme létali pod prostěradly). Toto slovo evokuje pocit blízkosti a nostalgie po ztracené lásce.
V písni „Maria Joana“ Nuno Ribeiro zpívá o stesku po domově a po milované osobě, Marii Joana. Je to takový ten pocit, když opustíš domov za snem, ale zjistíš, že ti něco chybí. Nuno se přestěhoval z portugalského severu přímo do Lisabonu, „Atrás de um sonho que eu nem sei se voa“ [Za snem, o kterém ani nevím, jestli létá].
Stýská se mu po Marii Joana a vzpomíná na společné chvíle. Dokonce i jídlo, „A francesinha já não tem picante“ [Francesinha už není pálivá], mu připomíná, jak mu Maria kousala do rtů. Cítí, že to bez ní nevydrží, a prosí ji: „Maria Joana, Apanha o primeiro autocarro, Vem ficar p'ra sempre do meu lado“ [Maria Joana, Chyť první autobus, Přijď zůstat navždy po mém boku]. Je to taková ta silná touha, kdy chceš, aby ten druhý byl hned vedle tebe. Dokonce i jeho máma, která ho nikdy neviděla odcházet, je součástí jeho myšlenek, když říká: „Mamã, cuida dela por mim“ [Mami, postarej se o ni za mě]. Slzy sice uschnou, ale stesk zůstane v jeho hrudi a volá její jméno.